Váš manžel, Jan Kolowrat již loni prozradil, že i v tomto případě je třeba za vším hledat ženu.

„Pravda je, že mne inspirovala podobná akce, ale v daleko větším rozsahu pořádaná v Rakousku. Myslím si, že je velmi vhodné podobné sociální projekty načasovat právě na dobu předvánoční, kdy by si lidé měli obzvláště dělat radost navzájem. Pro mne je navíc moc důležité nedělat anonymní sbírku, ale mít již konkrétní představu."

Znamená to tedy, že jste již od začátku věděla, komu vybrané peníze věnujete?

Určitě. I když jedna část daru byly peníze, které jsme vybrali za stánkový prodej jako vlastníci zámku, druhá vznikla díky vstřícnosti návštěvníků. Proto musíme mít všichni kontrolu, že tyto prostředky byly použity pro dobrou věc a neztratily se někde, jak to již v některých případech bylo smutnou realitou. V tomto případě víme, že část dostal mentálně postižený Zdeněk Padrián z Kostelce nad Orlicí na přestavbu staré, nevyhovující koupelny a zbytek rychnovská Mateřská škola Na Láni na molitanovou stavebnici pro integraci dětí s postižením se zdravými vrstevníky.

Máte za sebou druhý ročník. Pustíte se i do toho třetího?

Já jsem již rozhodnutá, že ano. V případě zmíněného sociálního projektu jsme sice začali s drobnými věcmi, ale já věřím a zkušenost v Rakousku to dokazuje, že lidé chtějí pomáhat druhým. Musejí si však být jisti, že se jejich peníze dostanou tam, kam mají. A to je i pro mne zásadní podmínka.

Je to sice zatím jen krátká doba, ale máte pocit, že můžete porovnat úspěšnost prvních dvou ročníků?

I když vždy trvá delší dobu, než si nějaká započatá tradice získá důvěru, ale určitě lze bilancovat. Druhý ročník byl co do vybraných finančních prostředků daleko silnější, což svědčí právě o narůstajícím zájmu veřejnosti. Navíc se k nám přidaly i Dobromily z rychnovského Lions Clubu, které přispěly další částkou deset tisíc korun. I tu věnovaly Zdendovi Padriánovi, ale na rehabilitační vanu. A to je také ušlechtilé gesto.