„Lidé ho prostě mají rádi. Po kuřecím řízku a po vepřovém je u nás v oblibě na třetím místě. Smažená jídla jdou zkrátka nejvíc. Nepoužíváme žádné polotovary, sýry musejí být kvalitní. Děláme to postaru a možná proto u nás lidem chutná,“ uvažuje provozovatel restaurace Pod Lipami v Potštejně Libor Kozel.
Smažený sýr nabízí za 139 korun, hranolky a tatarská omáčka přijdou na dalších 35 korun. Cena ještě před dvěma lety zahrnovala i přílohu. Právě v té době začali restauratéři zdražovat kvůli zvyšujícím se nákladům na energie i suroviny. Hospodští na Rychnovsku se potýkají také s dalším problémem, na trhu práce totiž neseženou kvalitní personál. Libor Kozel je tak i po letech provozu v kuchyni sám.
„Energie vcelku zvládáme, horší to je s lidmi na práci, to je hrozné. Vařím si kvůli tomu sám. Několik se jich u mě vystřídalo na zkoušku a dopadlo to špatně. Když už to nebyl alkoholik, tak ten nápor nevydržel. Všichni dobří kuchaři jsou ve fabrikách, kde mají své jisté, jsou tam osm hodin a jdou s čistou hlavou domů.“
Potštejnská restaurace patří k těm, které čtenáři Deníku v diskuzi doporučili ostatním jako podnik nabízející kvalitní smažený sýr. K dalším patří například restaurace Hotelu Krajka na Husově náměstí ve Vamberku, kde smažená gouda, vařené brambory a tatarská omáčka přijdou 158 korun, anebo rychnovská restaurace Draha, místními zvaná Panel, kde smažený eidam bez přílohy stojí 135 korun.
„Výborné jídlo za rozumnou cenu, milá a vtipná obsluha. Restaurace byla plná, nicméně do 20 minut jsme měli jídlo na stole,“ napsala v internetové recenzi jedna z návštěvnic podniku.
Nevíte, který sýr si dát? Objednejte si všechny
Čtenáři Deníku zmiňovali také známý Motorest Lípa v Lípě nad Orlicí. Její provozovatel Petr Müller nedá na smažený sýr dopustit.
„Klasika je dneska smažák, žádná svíčková. Lidé zkrátka mají rádi smažená jídla, ta zmizí z jídelního lístku jako první. Zároveň mají rádi sýr, a proto je smažák tak oblíbený. Nebojím se říct, že je to naše národní jídlo,“ říká provozovatel motorestu.
play_fill
Pokud by měl určit nejčastěji objednávaná jídla, mezi deseti nejfrekventovanějšími by se smažený sýr umístil mezi prvními čtyřmi.
„Jedničkami zůstávají svíčková a vrabec, to jsou největší taháky všech restaurací. Stálicí je také guláš, ale pak už následuje smažák,“ podotýká Petr Müller.
Jeho restaurace nabízí hned několik druhů. Kromě smaženého eidamu za 132 korun bez přílohy si tam můžete dát smažený hermelín za 139 korun, smažený sýr pastýř za 142 korun a smaženou nivu za stejnou cenu. Milovníci tradičního českého jídla si navíc mohou objednat smažené sýrové trio Monty za 154 korun bez přílohy.
„Někdo má rád veškeré smažáky, a když se nemůže rozhodnout pro druh sýru, dá si všechno najednou. Monty se prodává podobně jako ostatní druhy sýrů, vychází to zhruba nastejno,“ doplňuje restauratér a pokračovatel rodinné tradice.
Někdejší Müllerova hospoda se zemědělskou usedlostí je písemně poprvé zmiňována již v první polovině 19. století v katastrálním území Lípa nad Orlicí, u cesty směrem z Týniště nad Orlicí do Kostelce nad Orlicí. Původní stavba a usedlost byla podle internetových stránek motorestu jestě starší, protože její umístění přímo vybízelo k postavení hospody, kterou využívaly povozy a pocestní k odpočinku a občerstvení na cestách. Přístup zákazníků se mění s dobou, což se týká i posledních let.
Sehnat kuchaře? Sci-fi
I vlivem televizních pořadů či soutěží lidé kladou větší důraz na kvalitu. Cena však stále hraje výraznou roli.
„Když sleduji ceny surovin, stále jdou nahoru. My jsme v poslední době nezdražovali, potřebujeme si lidi udržet. Ale v posledních pěti či šesti letech se kompletně zvedly veškeré náklady, včetně mezd nebo energií, což se na ceně musí projevit. Lidé potom vyžadují kvalitu. U nás je však pořád stejná, jinak by k nám lidé nechodili. Nicméně spousta řidičů dnes raději zastaví u supermarketu a koupí si raději svačinu,“ zamýšlí se Petr Müller.
Stejně jako jeho kolegové v oboru si stěžuje na nedostatek vhodných pracovníků. A nejde prý jen o kuchaře.
„Nejsme schopní sehnat ani paní do kuchyně. Když už nějaký uchazeč přijde, je v podstatě nezaměstnatelný. Spousta restaurací kvůli tomu zavírá. Je to jejich největší bolest. Sehnat slušného kuchaře je sci-fi,“ konstatuje Müller.
Zvyšující se náklady na provoz restaurací ještě zvýrazňuje úbytek hostů. Hlavní propad přišel v průběhu opatření proti koronaviru, od té doby pokračuje kvůli cenám piva. Udržet se v současné době na trhu není pro hospodské jednoduché.
„Hlavně na vesnicích se hospody zavírají, tam je to marné. Lidé už nechodí ani na pivo, natož na jídlo. My máme výhodu, že jsme v Potštejně, kde je hrad a zámek, návštěvníci si k nám cestu najdou. Jinde bychom asi museli změnit strategii a více se věnovat rozvozu jídel,“ zamýšlí se Libor Kozel z restaurace Pod Lipami.
Podle jeho kolegy Petra Müllera restaurace od covidu přišly o třetinu zákazníků.
„My se zaměřujeme na jídlo, ale tam, kde převažuje točené pivo, to mají ještě horší. Lidé si ho raději dají doma. Sudové pivo se dříve dalo koupit jen v hospodě, teď ho mají všude.“
Čtenáři Deníku v diskuzi doporučovali kvůli chutnému smaženému sýru také restaurace hotelů Havel v Rychnově nad Kněžnou a Praha v Deštném v Orlických horách nebo Hostinec Pod Zelenou Křivinou v Týništi nad Orlicí.
