„Používá se to hlavně proto, že známka nemůže obsáhnout to, co dítě s poruchou učení umí. Protože ono toho vlastně moc neumí. Aby nemělo pocit, že má horší známky než děcka ve třídě, protože ví, že je trochu jiné a může z toho mít i psychický problém. Tak se používá slovní hodnocení, kde se hodnotí to, co dítě doopravdy dokáže vzhledem k poruše,“ vysvětlila Hana Henclová, specializovaná pedagogická asistentka v dobřanské škole.
Největší výhoda je v tom, že dítě potřebuje pořád chválit a podporovat. Takže ve slovním hodnocení se upozorňuje na to, co žák umí. Slovní hodnocení dostávají jen děti s poruchou, avšak každý rodič o něj může požádat.

„Za dob naší školy to ale využil jenom jeden rodič a na chvíli, než zjistil, že se jeho ratolest normálně učí a že je to zbytečné,“ uvedl ředitel školy Jan Grulich, podle kterého pak žák, který dostával slovní ohodnocení, může třeba ve čtvrté třídě už dostat normální známku. „Jde o ten začátek a také o to, aby se psychicky srovnal s tempem. Když dostane trojku, tak rodiče vůbec nevědí, za co to má, a to je právě zapsáno v tom osobním hodnocení,“ dodal Grulich.

Na základní škole Masarykova v Rychnově se rovněž běžně slovní hodnocení nedává. „Bylo to však na zváženou. Pedagogická rada ale odsouhlasila, že ho zatím není zapotřebí pro všechny žáky. Nebyl by ale problém ho vyhotovit,“ řekla výchovná poradkyně Radka Polívková. „Nebylo to ani potřeba. My jsme před lety v jednom případě vypracovávali slovní hodnocení a ten žák pak stejně odešel ze školy. Zatím jsme v tom zajetém numerickém systému a to nám vyhovuje,“ dodala.