A ne všude se to úplně daří. I když vesnice bez kokrhání a kdákání působí smutně, tak v současné době je to to nejrozumnější, co mohou malochovatelé se svými slípkami udělat.

Nařízení je striktní, veškerá drůbež musí být uzavřena. V Albrechticích nad Orlicí sice zdálky kokrhání kohouta zaslechnout lze, ale zahrady jsou drůbeže prosté. Až na jednu, kde se nakonec kohout i se svým slepičím hejnem volně prohání. „To je problém, několikrát jsme pána upozornili, že musí chov zavřít, ale odmítá uposlechnout," komentuje situaci starosta Jaromír Kratěna. Snažíme se do domu doklepat, ale nikdo nereaguje. To nejde pochopit, jde o to, že by tak chránil před nákazou především vlastní chov."

V sousedství volně se prohánějící drůbeže naopak paní Izáková splnila všechny pokyny. „Je to smůla, je právě období, kdy se slepice roznesly. Snášet budou i zavřené, ale určitě je pro ně lepší běhat venku. Ale nedá se nic dělat, hlavně aby nás nepostihlo to, co ve Žďáru."

O dvě ulice dál pan Procházka také respektuje doporučení. „Strach nemám, ale škoda by to byla. A štve nás, že nám nikdo plnou škodu nenahradí. Stovka za slepici je směšná částka, když jsem za nosnici zaplatil 150, někdo dokonce 170 korun. A nepočítám krmení, které jsme koupili," zlobí se nad výší úhrady za případně vybitou drůbež.

Na kraji vesnice sněmuje několik hospodářů. „Copak se s tím nedá nic dělat? Omezit ptactvo," zlobí se pán, který nechce říct své jméno. Možná proto, že tuší, že jeho nápad na likvidaci ptačí chřipky, tedy vystřílení volně žijících ptáků, není úplně průchodný.

Hlavním tématem debaty je ale opět kritika výšky náhrad za škody. „To si dělají z lidí legraci. Ať mně někdo ukáže, jak koupit slepici za stovku," rozčiluje se paní Málková. Já jsem udělala všechno, jak bylo v letáku, a když nás, nedej bože, ta nemoc potká, co si s těmi pár korunami počnu?

Nejlepší by bylo teď všechno pozabíjet a maso nastrkat do mrazáku. Aby z toho vůbec něco bylo. Teď se to ještě jíst smí, jíme normálně i vejce."
Většina dotázaných ale strach nemá. Lidé se shodují na tom, že by je to spíš naštvalo: „Každý se o to stará, je s tím spousta práce, a to víte, že když najednou něco přijde, tak to mrzí. Je to tady na vesnici událost číslo jedna, o ničem jiném se ani nemluví, ale to zase přejde," ví paní Izáková. O to víc je mrzí, že jsou chovatelé, kteří nařízení nerespektují a tím ohrožují svůj chov i slepice v sousedství.

Otázka, kterou paní Málková vznesla, ovšem opět rozvířila debatu. Dá se maso jíst? Podle informace z veterinární správy ano. Pokud nejde o chov už nemocný. Maso i vejce lze normálně konzumovat. Je ale nutné drůbež pravidelně sledovat a při náznacích jejího onemocnění, tedy při nechutenství, malátnosti a průjmech, ihned zasáhnout.