Únor a březen jsou měsíce nejen plesů, ale i nejrůznějších rozpustilých zábav. A tak si při našem dnešním návratu do minulosti můžeme připomenout, jak vypadaly slavnosti našich ctěných urozených předků.

Když člověk pomyslí na feudální slavnost, představí si nejspíš obligátní hostinu plnou vybraných pochoutek a drahého vína. Zdi opočenského zámku však poskytly i jiné svědectví, jak se můžeme dočíst v opočenské kronice: „Ve vnitřku měl zámek všude krásnou a lesklou bílou omítku, na kterouž páni, jich přátelé a hosté v 16. století rudkou všelijaké průpovídky napsali." Nápisy byly objeveny při rekonstrukci – v roce 1863 – a tehdejší farář Roštlapil je pro budoucí generace pečlivě opsal. Kromě různých životních poučení jako „Když jsi ve štěstí, pomni na neštěstí, neb v štěstí potřebuješ uzdy a v neštěstí potěšení" a „Na lidi zlé a domnění jejich nedbáme, když při tom své dobré svědomí máme" se můžeme setkat přirozeně i s biblickými citacemi.

Nechybí ani přísloví nám dnes dobře známá: „V nouzi přítele poznáš." Nejvíce pozornosti si ovšem nejspíš vyslouží nápis v plném znění nepublikovatelný: „Kdo psal, ten ****, kdo bude čísti, ten bude jísti." Kdo nápis zanechal, to už se nikdy nedozvíme. Možná nějaký cynický šlechtic, který si na patetické citáty moc nepotrpěl. A nebo si tak možná služebnictvo hezky po česku udělalo z pánů dobrý den, aby lépe dokázalo snášet svůj úděl. ⋌(jm)