K nim si nyní přidala zlatou. Krajkářka Jana Štefková získala totiž první cenu, Zlatou paličku na vamberském pátém Bienále české krajky v kategorii oděvní krajka za Hru se čtverci II. „Tři čtverce, každý z nich je rozdělen do dalších čtverců, je to geometrický motiv. Mám ráda asymetrii, tak se v protilehlých rozích mění technika i barva,“ popsala autorka oceněné dílo. Tuto variabilní krajku lze využít jako ozdobu na šaty, ubrus, prostírku.

Štefková se specializuje právě na tvorbu oděvní krajky a krajkových šperků. „Už když jsem ji paličkovala, měla jsem pocit, že je to dobrý nápad,“ prozrazuje skromná krajkářka, která paličkuje od dětství, o oceněném návrhu. Baví ji vymýšlet především moderní abstraktní motivy, jež mají nějakou logiku, fígl.

Paličkovat ji naučila maminka. „Pak mě dávala hlídat k sousedce, vydržela jsem ji při paličkování pozorovat hodiny,“ vypráví Štefková. Později chodila pro rady k dalším zkušeným krajkářkám v okolí, od čtvrté třídy navštěvovala krajkářskou školu.

Při paličkování prý nemá nouzi o napětí. Při vzniku vidí krajku z rubu, teprve po odšpendlení se vyloupne v plné kráse. „Jako dítě mě staré krajkářky někdy nechaly hotovou krajku odšpendlit. Byla to pro mě pocta. Přitom jsem si všímala různých technik a ptala se,“ vypráví, jak se mnoho naučila. Sama paličkování učila v kurzech, hlavně v zahranič,í například v Itálii, Španělsku, Dánsku. Účastnila se světových výstav, její práce měly úspěch až v Japonsku.

Zákaznice často přijíždějí za Janou Štefkovou do Merklovic a mají vlastní představy o šperku či ozdobě, jež by jim měla vytvořit. „Předložím jim několik návrhů, dám vybrat a případně se je snažím usměrnit,“ směje se jinak plachá žena, která, pokud jí to zdraví dovolí, vydrží u paličkování sedět třeba celý den. Vytváří šperky pro nevěsty, na společenské i denní šaty. Sama svoje krajky však nenosí. „Jen jednu, co mi upaličkovala moje žačka z Itálie, jež tady vystavovala před dvěma roky,“ podotýká Štefková. Na světovém setkání krajkářek v Praze v roce 2004 dostala nejvyšší ocenění Grand Prix za paličkovaný čepec. „Další ceny získaly moje žačky z Itálie. Bylo to krásné, když jsme tam stály vedle sebe,“ směje se neunavitelná žena. Sen žádný nemá, jen aby byla zdravá a mohla stále paličkovat a navrhovat krajky. „Mám radost, když se moje krajky líbí a někoho zaujmou,“ vyslovuje snad jediné přání.
Nyní po vamberském bienále si dala na chvíli pohov, ale už má v hlavě novou kolekci šperků. Když v ní nápad dozraje, návrhy už se jí sypou, práce jde rychle. Nedávno například vzpomínala na Španělsko a vznikla z toho kolekce šperků nazvaná V barvách slunce, moře a písku. Ukázky z ní najdou zájemci ve vamberském Muzeu krajky: „Vzpomněla jsem si, jak jsem tam chodila po pláži kolem moře.“ Při práci hodně využívá i počítač, ve kterém si upravuje a archivuje všechny svoje návrhy. Proti mysli jí ovšem nejsou ani drobnosti. Před nedávným setkáním krajkářek upaličkovala drobné kraječky, suvenýry do skla pro zákazníky muzea, jako originální upomínku, kterou lidé jinde nekoupí. Její práce je hodně namáhavá na oči i záda, pokud jí v tom nezabrání zdravotní problémy, od paliček a především návrhů se však nemíní odtrhnout.

(zen)