Westernové dny pořádané v country kempu Vochtánka patří k největším u nás. Jedním z jejich spolupořadatelů je Petr Staněk z ranče Oklahoma, který tu se svými přáteli pravidelně vystupuje v roli Indiánů. Prozradil nám, co obnáší život s koňmi a netradiční životní styl, který se mu stal profesí.

V kolika letech jste se dostal ke koním?
Již od dětství, to znamená asi od deseti let. Intenzivně se jim věnuji asi od svých pětadvaceti. Na začátku devadesátých let jsem zakoupil dva koně, protože jednomu by nebylo dobře.

Kdo nebo co vás k tomu přivedlo?
Neměl jsem v okolí žádný vzor, který by s koňmi pracoval. Asi to byla romantická touha, kterou má snad každý, ale u mne to vydrželo do dospělosti, kdy jsem absolvoval patřičný kurz.

Souvisí nějak s koňmi vaše původní profese a dokážete ji využít?
Původní profesí jsem masér a tak jsem se zajímal o hipoterapii. To byl start pracovních aktivit souvisejících s koňmi. Později tato činnost ustoupila do pozadí a začal jsem se věnovat jiným aktivitám.

Dokáže vás to uživit?
Ano. Máme ranč, který nabízí širokou škálu aktivit. Pořádáme řadu společenských nebo firemních akcí, organizujeme kurzy, letní tábory, školní výlety, dovolenou v indiánské vesnici nebo několikadenní putování s koňmi u nás i v zahraničí.

Proč jste si zvolil indiánský styl života?
Jako skoro každý jsem je v dětství obdivoval. V pozdějším věku, když jsem již s koňmi pracoval, jsem se k nim vrátil, protože to byli nejlepší jezdci.

Co obnáší práce na ranči?
Máme pětadvacet koní, o které se musíme starat a cvičit je. Je to nekonečná péče o koně a pastviny. Vedle toho připravujeme a realizujeme spoustu aktivit pro veřejnost.

Byly začátky hodně těžké?
Myslím, že ne. Ale nikdy nevíte, co vás čeká. Začínali jsme samozřejmě v malém. Člověk sice naráží na různé překážky, ale nakonec to zvládne. Ranč je pro mne živý organismus a hledání něčeho nového, nových cest. Je to životní styl, který se nedá od zbylých stránek života oddělit.

Jak dlouho se podílíte na akcích v Potštejně?
Letos to byl již třináctý ročník. První akce byla ještě neoficiální, ale postupně se vše rozrostlo do současné podoby.

Jezdíte i na jiné akce?
Podobně rozsáhlé bývají westernové dny na ranči Bolka Polívky v Olšanech, kterých se účastníme pravidelně. Kromě toho se naše skupina podílí asi na desítce menších akcí.

Jak si při porovnání stojí Potštejn?
Zdejší westernové dny jsou možná největší událost svého druhu. Máme tam velice kvalitní zázemí a s okolním prostředím se dá málo co srovnávat. Tak nabité programy, kdy se neustále střídají účinkující, nemají snad nikde jinde.

Má indiánský odkaz v současnosti co nabídnout?
Jsou tisíce lidí, pro něž se to stalo životním stylem. Show jako v Potštejně není nic naučného, ale spíš humorného. Je ale dobré naznačit, že to má i větší hloubku, což některé diváky zaujme. Vím, že dnes mají děti většinou jiné vzory.

Neláká vás podívat se do Ameriky? Poznat současný život skutečných Indiánů?
Určitě bych se jednou chtěl na ta místa podívat, i když vím, že současná situace Indiánů je dosti tristní. Mnohokrát jsem se již s nimi setkal tady v Evropě, protože řada z nich sem jezdí. Oceňují, že o jejich tradice je zde větší zájem než doma v Americe.

Na jakých koních jezdíte?
V devadesátých letech to byly u nás běžné chovy. Před lety se mi podařilo rozběhnout chov plemene Apaloosa, což jsou koně vyšlechtění Indiány z evropských jedinců.