Po kolika letech jste opustil post náčelníka Horské služby Orlické hory?
Na post náčelníka jsem byl jmenován na základě výběrového řízení v roce 1995. To znamená, že odcházím po devatenácti letech.

Proč jste se rozhodl z tohoto postu odejít?
Vzhledem k tomu, že v dubnu odcházím do řádného starobního důchodu. Nastal čas odejít.

Byla to pro vás srdeční záležitost? Jsou pro vás Orlické hory takovým pomyslným pracovním domovem?
Je zcela normální že po 19 létech se jedná i o srdeční záležitost. Ale tak jak něco začne, tak i končí. Na odchod jsem se připravoval dost dlouho.

Dokážete bez této práce žít, anebo u ní alespoň částečně zůstanete?
Zcela určitě bez ní dokáži žít, ale  v nečinnosti nezůstanu. V kontaktu s kolegy budu i nadále a pokud budu požádán o radu, tak rád pomohu.

Dal jste už nyní nějaké rady svému nástupci? Přece jen máte desítky let zkušeností.
S Pepou Hepnarem spolupracuji už řadu let a s problematikou Horské služby má dostatečné zkušenosti.

Je to měsíc, co jste místo náčelníka přenechal Josefu Hepnarovi. Už jste si zvykl, že hlavní slovo má on? Nemáte občas nutkání rozhodnout?
Pepa Hepnar nastoupil již 1. února, aby byl prostor na předání funkce. Závěrečné rozhodnutí je na náčelníkovi, ale jak provozní, tak také administrativní záležitosti řešíme společně.

Vím, že záchranářskou práci jste začal dělat v Čenkovicích, byla služba na tomto okrsku ta nejpříjemnější?
Máte pravdu. Členem Horské služby jsem se stal v roce 1974 právě v okrsku Čenkovice a služba v tomto známém prostředí byla vždy příjemná.

Když se podíváme na začátek vaší práce u Horské služby. Kdy vás napadlo, že budete záchranářem?
V roce 1973 byla v Čenkovicích založena Horská služba. Ski klub Česká Třebová měl v Čenkovicích vlek a já jako člen ski klubu jsem se v tomto prostředí pohyboval. No a slovo dalo slovo a tak jsem se stal zakládajícím členem nově vzniklého okrsku.

Za tu dobu šla technologie velice dopředu. Jak bylo náročné se přizpůsobovat novinkám? Skutečně pro vás všechny byly pomocníky, anebo by se dalo říct, že v některých ohledech byly některé novoty zbytečné?
Vývoj se nezastavil ani v záchranářské činnosti. Novinky přicházejí postupně, a proto nebyl a ani není problém se jim přizpůsobit. V Horské službě nikdy nepanoval nadbytek lidí, a proto se snažíme o to, aby vše, co zkvalitní naši práci, bylo zařazeno do našeho vybavení. Větší problém je sehnat na tyto novinky peníze.

Vývoj zaznamenaly nejspíš 
i postupy při záchraně osob anebo jejich ošetřování. Jsou dnešní techniky diametrálně odlišné, anebo základ zůstal stejný?
Základní postupy při záchraně a také u ošetřování jsou stále stejné. Co se týče ošetřování, věda přichází stále s novými poznatky, které zdokonalují poskytování první pomoci.
Ale v záchranářské práci se naše činnost rozšiřuje s příchodem nových sportů. Jimi například jsou  svahové létaní neboli paragliding, horská kola, lyžování ve volném terénu a mnohé další.  Mezi naši práci pak také patří  i evakuace osob ze sedačkových lanovek.

Josef Šifra62 let, původně z Lanškrouna, nyní bydlí v Čenkovicích
Osobní profil:
Je rozvedený, žije s partnerkou a má tři děti – dva syny a dceru.
Čerstvě se stal dědečkem. Před měsícem se jeho dceři narodil syn. „Dostal jméno po mě, což mě moc potěšilo. Už se těším na jaro až si Pepíčka co nejvíc užiji," prozradil pyšný dědeček.
Profesní dráha:
K Horské službě nastoupil v roce 1974 v okrsku Čenkovice, který tehdy zakládal. Stále pro něj zůstává tím pomyslným „pracovním domovem".
V roce 1995 vyhrál výběrové řízení a stal se náčelníkem Horské služby Orlické hory. Funkci vykonával až do 1. února letošního roku. Na jeho místo nastoupil jeho kolega Josef Hepnar.
Za jeho působnosti se podařilo postavit dva nové objekty pro členy Horské služby, a to v Říčkách v orlických horách a vloni se dokončila služebna v deštném v orlických horách.

Co je podle vás na práci záchranáře Horské služby nejtěžší?
Dle mého názoru je dosti těžké zachovat vždy chladnou hlavu.

Umíte se rozhodovat ve vteřině, anebo taky máte někdy váhavé pochybnosti?
Okolí  nesmí nikdy poznat, že váháte. To je základ této práce a toho se musíte držet.

Za desítky let u Horské služby jste zažil nespočet případů, avšak uvízl vám některý v hlavě? A proč zrovna ten konkrétní?
Teď jste mě zaskočila. V tomto okamžiku mě nic konkrétního nenapadá. V Čenkovicích je průměrně více než 200 zásahů za rok. Ale uplynulou neděli jsem se zúčastnil ostré akce. Jednalo se o evakuaci osob ze sedačkové lanovky. I pro nás zcela ojedinělá záležitost. Vše proběhlo bez problémů.

Na co jste nejvíc pyšný za celou vaši éru vedení Horské služby v Orlických horách?
Za dobu mé působnosti se podařilo postavit dva nové objekty, a to záchranná stanice Horské služby v Říčkách a nový dům Horské služby v Deštném. V obou případech je to zásluha celého týmu.

Je přece jen něco, co jste chtěl dotáhnout dál anebo do konce a nepovedlo se to?
Takto věci nehodnotím. Když se daří, jsem rád, a když ne, tak to je výzva.

Jak se dá práce záchranáře skloubit s rodinným životem?
Je to někdy zajímavé (usmívá se).

Nechtěl jste někdy z této profese odejít a dělat něco úplně jiného?
V podstatě mě to nikdy nenapadlo.

Čím takový záchranář horské služby relaxuje? Sportovní výkony řečeno tak trochu obrazně máte v popisu práce?
Relaxace je můj koníček. To umím vždy a všude. Někdy se to podařilo i v práci.