Díky tomu se občas přijde na nejrůznější „špeky". Přinášíme vám další ze vtipných zajímavostí.
Práce úředníka bývá občas nevděčná. Hlavně ve chvílích, kdy je něco považováno za neškodné, ale den nato přijde shora prohlášení o tom, že to najednou špatné je, zakazuje se to a na osobě úřední je, aby nový zákon vymáhala.

Své by o tom mohli říct i úředníci opočenští, jak se můžeme dočíst v opočenské kronice: „Že úřední osoby na Opočně za snahu po zavedení pořádku díků nedostaly, o tom svědčí následující příhoda: 6. listopadu 1841 šel listovní Marschan s policajtem Horou od tak zvaného Rosenbergu Solnickou ulicí do města a potkali jednoho záhornického občana, an kouří, u domu č. 77. Ignáce Karlovského. Když mu kouření na veřejném místě jako zakázanou věc vytkli, pravil Záhorničan: „Však oni páni na Opočně také kouří a já jsem od nás." Dýmka musila mu od úst násilím býti policajtem odňata, a tu ztropil venkovan na ulici takový povyk, že obyvatelé z domů vybíhali. Zabavená dýmka byla ve prospěch chudinského fondu prodána a protivící se venkován udán vrchnostenskému úřadu." Záhorničanova slova o „pánech" jako by se nesla napříč dějinami až do dnešních dnů.

Takže zatímco lidem bude již brzy kouření v hospodách zapovězeno, na Hradě se vesele bude kouřit dál. Některé věci se zkrátka nemění. ⋌(jm)