Památná lípa v Sedloňově je nejmohutnější v celé Chráněné krajinné oblasti Orlických hor, stávala tu už v dobách, kdy se pod ní scházeli čeští bratři. Nyní je však k nalezení také hned za vstupními dveřmi místního obecního úřadu, kde se její koruna do široka rozkládá nad schodištěm a zdobí ji obraz svaté Anny, patronky Orlických hor. Pod korunou jsou v krajině rozeseté kostely z okolí, ale i zajímavé stavby z polské strany. Třeba ruční papírna v Lázních Dušníky a nechybí bazilika Matky Boží, dominanta známého poutního místa ve Vambeřicích. Z malby přímo čiší nesmazatelný rukopis Jarmily Haldové, pro níž se Sedloňov už před mnoha lety stal novým domovem a s jejímiž díly je možné se setkat na mnoha místech Orlických hor.

Staly se její inspirací a ona jejich patriotkou. "Když třeba ilustruji pohádky, chci je mít umístěné do určitého místa, do konkrétní chaloupky, a to se také tady v těch orlickohorských pohádkách projevilo, lidé v nich poznávají svou vesnici. Když je zrovna nemám na pohlednici, tak si tam zajedu," říká Haldová.

Ze Sedloňova.
Kde na Rychnovsku nejvíce vládne mládí? V Sedloňově

I Sedloňov a příroda kolem je, jak se zdá, nevyčerpatelným zdrojem pro motivy jejích maleb. "Jsme za ni strašně rádi, je to úžasná žena," zdůrazňuje starostka Sedloňova Hana Ježková při prohlídce obřadní síně, o jejíž výzdobu se Jarmila Haldová také postarala. Čerpala přitom z místních pověstí. Jsou tu zachyceni uhlíři při práci, kostel a nad ním poletující andílci.

Sedloňovští mínili, andělé změnili

"Dole pod Sedloňovem stál dřevěný kostelík a jednou se Sedloňovští rozhodli, že si vystaví nový. Vybrali na něj peníze a že bude stát na kopci. Navozili tam materiál, jenže do rána se materiál objevil jinde. Nejdřív si řekli, že to udělali nějací šprýmaři, a odvezli ho zpátky. Ale druhý den se to opakovalo. Usoudili tedy, že andělíčkové chtěli, aby kostel stál právě tam, kde byl nakonec vybudován a stojí dodnes," připomíná Ježková první z pověstí o sedloňovském kostele, kterou malba na stěně zachycuje.

Ta druhá je o sedloňovském znaku a ani ta tu nechybí. "Lesy kolem jsou Kristiny Colloredo-Mansfeldové. Spadali jsme pod panství Opočno a traduje se, že pán na Opočně tady ztratil sedlo. A protože tady byli poctiví uhlíři, sedlo mu vrátili. Sedloňovským tak dal do znaku sedlo, lilii jako znak poctivosti a dokonce na nějaký čas místním odpustil i nějaký desátek, který museli dříve platit," vypráví starostka.

Jarmila Haldová má tady svou galerii, jsou tu k vidění i její dřevořezby, betlémy, kresby, ilustrace knížek a starostka doufá, že další malby této výtvarnice na stěny budovy úřadu ještě přibydou. Ještě do 11. září je příležitost spatřit její unikátní, již téměř kompletní kolekci dřevořezeb českých panovníků a jejich manželek. Obřadní síň pak zdobí kromě již zmíněné vymalované stěny dekorovaný velký džbán, co obrázek, to kus historie tohoto koutu země.

Galerie se rozšíří

Sedloňovská galerie přitom připomíná i díla dalších členů rodiny Haldových a představuje další výtvarnice spjaté se Sedloňovem, akademické malířky Helenu Slavíkovou - Hruškovou a Helenu Hruškovou - Štefkovou.

Kromě toho lze nahlédnout do minulosti sedloňovské školy, vystavené jsou tady kolovrátky, které kdysi byly běžnou součástí vybavení místních chalup a zdrojem obživy, historické saně, lyže, sokolský kroj, staré plakáty zvoucí na divadelní představení a fotografie ochotníků. Ty jsou mezi exponáty jakýmsi zástupcem spolkové činnosti. Stejně jako dochovaná původní opona. "Její autor šel do odsunu. Máme ale i novou oponu od Jarmily Haldové, po vzoru Národního divadla s nápisem Sedloňov sobě," vysvětluje Ježková.

Jak jsme žili v Československu: Sedloňov.
Jak jsme žili v Československu: Sedloňov

"Divadlo se tu hrálo v hospodě. A když se hospoda prodala, sál byl zrušen. Divadlo jsme potom hráli v tělocvičně, kde jsme si nechali udělat pódium. Dnes je složené v hasičárně. Už nejsou lidi, kteří by divadlo dělali. Je to škoda," poznamenává starostka, která věří, že se tuto tradici podaří jednou vzkřísit a oživení se dočká i činnost dobrovolných hasičů.

Také ti by měli mít v galerii své místo. Bude se totiž rozšiřovat. "Plány jsou takové, že bychom tuto místnost úplně přestavěli. Ve vitrínách bychom tu rádi vystavili také orlické sklo ze soukromých sbírek a na chodbě by mohla být instalována sedloňovská historická stříkačka," dodává Ježková.