Štěkot psů s podmanivýma očima se opět po roce rozléhá Orlickými horami.

Včera začal dvaadvacátý ročník extrémního závodu psích spřežení Šediváčkův long.

A někteří musheři se svou věrnou smečkou rovnou vyrazili na nejdelší 300 kilometrů dlouhou trať.

Jela se šedesát kilometrů dlouhá noční etapa. Ve středu se k těmto nejstatečnějším přidají i musheři, kteří vyrazí na trať dlouhou 200 kilometrů. V pátek mushery čeká bivak - tedy přespání pod širým nebem.

Hřebeny Orlických hor budou závodníci a jejich psi brázdit až do soboty, kdy proběhne slavnostní vyhlášení výsledků tohoto náročného závodu.

Počasí letos organizátorům přálo, v ideální podmínky věřili, ačkoli to ještě na začátku ledna vypadalo se sněhem všelijak.

„Nepřipouštíme si, že by sníh nebyl. Prostě bude,“ komentoval tehdy šéf závodu Pavel Kučera vyhlídky na počasí. V živé paměti měl jeden z posledních ročníků, kdy „Šediváček“ v podstatě uplaval a musheři museli na trať vyrazit na „kárách“.

Víra v dobré počasí se letos vyplatila. Podmínky jsou skvělé. „Zatím vše probíhá dobře a podle plánu. Závodníci do hor přijížděli už od soboty, od neděle připravujeme trať. Jsme rádi, že se vše daří,“ podotkl Kučera.

Na start závodu se letos postaví musheři z devíti zemí. Do Deštného se letos sjelo tradičně kolem 700 tažných psů a více než 100 musherů z Česka, Německa, Rakouska, Švýcarska, Italie, Holandska, Chorvatska, Maďarska a Polska, které čeká tradiční 200 km dlouhá čtyřetapová trať a 300 km dlouhá pětietapová trať nevyzpytatelnou a krásnou přírodou Orlických hor. „Lídrem závodu mezi českými účastníky je Roman Novotný z Příbramska, který ještě žádný ročník nevynechal,“ poznamenal dále Kučera.

Za vším stojí práce a nadšení

Když popisujeme tento závod můžeme používat přívlastky jako nejdelší, nejtěžší, nejznámější a jeho věhlas mezi evropskými mushery stále roste.

Závod je oslavou lidského a psího souznění, přátelství a v takénádherné, ač drsné, přírody Orlických hor. Závod vděčí za svůj vznik šumavskému musherovi Pavlu Kučerovi, kterému se podařilo nejen objevit v Česku jedno z mála míst, kde závod pořádat,ale hlavně stmelit dohromady tým nadšenců, kteří jsou schopni tak velký a náročný podnik zorganizovat. Saně tažené psím spřežením používají již odpradávna lidé v krajích, kde je tuhá zima nejdelším ročním obdobím. Psí spřežení bylo používáno i k objevování neprobádaných polárních krajů i k dosažení obou pólů. První v Československu se jel v březnu 1985 v Krkonoších.

Na památku výjimečného Šediváka
Velmi smutný příběh stojí za názvem závodu. Kdo byl onen Šediváček? Byl to výjimečný pes, který přišel o život kvůli bezcitnosti a krutosti člověka. V lednu 1997 se konal první ročník závodu psích spřeženích v Orlických horách. Tehdy ještě neměl své jméno. Účastnil se ho také musher Pavel Kučera se svými milovanými psy. Když je den před závodem ráno venčil, zaběhli se mu. Sourozenci sibiřští husky Hetyna a Šedivák se rozhodli, že si užijí chvíle svobody. Pavel Kučera byl zoufalý. Psy hledal, ale bez úspěchu. Nakonec se mu podařilo najít jen Hetynu, sestru Šediváka. Ten zmizel a nikdo ho už nikdy nenašel. Pomalu se však začaly šířit zvěsti o jeho osudu a postupně vyšlo najevo, že ho uprostřed vesnice, daleko od všech kurníků, vztekle zastřelil jeden občan. Tělo odklidil, a protože svědci mlčeli, nebylo možné nic dokázat. Pro mushera to byla těžká rána, která nikdy nepřestane krvácet. Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na památku této smutné události byl závod pojmenován jednou provždy „Šediváčkův long“.