Vedle zmíněných pohlednic má ve sbírce, která je patrně největší v regionu, například i pohledy s obrázky svatých, portréty historických osobností či obrázky s lunetami Mikoláše Alše a jinými uměleckými díly nebo s klasickými atributy štěstí – jako jsou kominíčci, prasátka, podkovičky či čtyřlístky.
Na ty nejvzácnější z mnoha desítek tisíc kusů si Matuška pořídil trezor, ostatní půjčuje na výstavy po celém regionu.
Josef Matuška, který letos oslaví osmdesáté narozeniny, se sběratelské činnosti věnuje od dětství, pohlednice si kupoval už jako kluk, intenzivně je ale začal sbírat až ve svých jednadvaceti letech, po skončení vojenské služby. V té době se začaly vydávat barevné pohlednice.
play_fill
„Po čase jsem se specializoval na staré historické pohlednice, zejména z východních Čech. Ty také považuji za nejcennější, dneska se už těžko seženou, protože prakticky vymizely sběratelské burzy, nakupovat se dá jedině na internetu. Nejvíce se zajímám o Nové Město nad Metují, kde jsem po celý život pracoval v tamní společnosti ČSAD, a mám proto nejvíce pohledů z Nového Města, zhruba 3 tisíce. Dvakrát jsem tam i vystavoval, ale nejvíc výstav jsem měl v Dobrušce,“ uvedl Josef Matuška.
Pohledy s motivy obrazů Alfonse Muchy
Exponáty ze své sbírky představil již na několika dalších výstavách v regionu. Zajímavostí je, že na jedné byl i potomek Alfonse Muchy, Když Muchovy obrazy na pohlednicích představoval veřejnosti.
„Byl to přímý potomek Muchy, rozhlasový moderátor ze Slovenska, dovezl ho sem ředitel muzea v Ústí nad Orlicí. A dokonce pohledy s motivy obrazů Muchy sbírá, ale já jich moc nemám,“ podotýká Matuška.
Nejvíce historických pohlednic má, vedle zmíněného Nového Města nad Metují, z Hradce Králové, Dobrušky, Opočna a Rychnova nad Kněžnou.
Svými historickými obrázky Matuška přispívá do mnoha publikací z regionu, nejen do obecních zpravodajů. Například do knihy Orlické hory se představují na starých pohlednicích dodal více než třetinu publikovaných fotografií – historických pohlednic. Dále kousky z jeho sbírky obohatily publikace Zmizelé Sudety, O lyžařích a lyžích, Hory Orlické – na Jiráskově horské cestě, Stopy starých časů – Nové Město nad Metují a také stolní kalendáře Stopy starých časů.
play_fill
Předchůdcem pohlednice byl korespondenční lístek. Jako první prý zavedla korespondenční lístek rakouská pošta v roce 1869. Z obyčejného korespondenčního lístku, sloužícího nejvíce obchodu, se postupem času vyvinula pohlednice. Jejich „zlatý věk“ se datuje zhruba od roku 1898 do konce první světové války.
Nejstarší pohlednice ve své sbírce má Matuška právě i z konce devatenáctého století
„V regionu byla v té době nejvýznamnější Böhmova tiskárna pohlednic v Novém Městě nad Metují, známá po celém Rakousko–Uhersku. Obrazová plocha pohlednice měla tehdy malé nepotištěné místo pro zprávu příjemci, zadní strana dle tehdejších předpisů, byla vyhrazena pro adresu. Asi až v roce 1905 vznikla dělená adresa,“ vysvětluje Matuška.
Cestovatel Emil Holub měl v Ohnišově příbuzné
Ve sbírce má ale i zahraniční pohlednice, které nikdy nevystavoval.
„Některá možná bude z pozůstalosti holického cestovatele Emila Holuba, který měl tady v Ohnišově příbuzné a asi tři dny tu přespával. Ve škole mají dokonce nějaké exponáty od něj, které sem daroval. Myslím, že se pohledy dostaly ke mně,“ prozradil Matuška.
Kromě pohlednic Josefa Matušku zajímá i cestování, působil v Klubu českých turistů a pětadvacet let pořádal tematické zájezdy, z nichž vznikaly zajímavé publikace. Stál také u zrodu známých ohnišovských Cikánských toulek, které se každoročně konají poslední dubnovou sobotu.
Turisté na výšlapu v bačkorách
V jeho sbírce pohlednic je i unikátní pohled z Cikánských toulek. Turisté na ně vyrážejí v bačkorách, což podle Josefa Matušky nebyl určitě záměr.
Příští rok oslaví ohnišovský kostel 130 let od vysvěcení (1895), po sto letech byl kostel, který patří obci, znovu vysvěcen Dominikem Dukou. Jelikož se jedná o významnou událost obce, nebude určitě chybět výstava historických pohlednic Josefa Matušky.
