"Nejsem lékař, ale znalec bylin,"uváděl o sobě Jan Mikolášek (7. 4. 1887 - 29. 12. 1973), jehož osudy se staly předobrazem pro scénář filmu Agnieszky Holland Šarlatán. Na několik let se jeho domovem stala i Dobruška.

"O Mikoláškovi tady nikdo nic nevěděl a já se snažím vytáhnout ze zapomnění lidi, kteří k Dobrušce patří. Tady znovu nastartoval svou léčitelskou kariéru, kterou začal jen mezi svými známými a příbuznými v Rokycanech, a v tomto oboru se stal dost slavným."

"V Dobrušce žil od roku 1929, kdy se tu oženil. S jeho budoucí ženou Boženou Tomkovou rozenou Brychovou, vdovou po dobrušském zahradníkovi, ho neseznámil bratr, jak píše v knize Paměti přírodního léčitele. Se svým dřívějším manželem měla u Zlatého potoka v Opočenské ulici velké zahradnictví, které potok při povodni spláchl."

"Manžel jí zemřel a ona hledala někoho, kdo by zahradnictví obnovil, a hledala i životního partnera, zahradníka pochopitelně. Měla dvě děti. Na inzerát se přihlásil Jan Mikolášek z Rokycan a vzali se," líčí historik Josef Ptáček a na důkaz čte z dopisu Jana Mikoláška, kterým na inzerát reagoval.

Spolu s dalšími autentickými materiály se mu ho podařilo získat díky kamarádství s nevlastním vnukem Jana Mikoláška.

Mikoláškovi se prý dobrušské zahradnictví podařilo vzkřísit a prosperovalo. A věnoval se i léčitelství, přestože, jak sám zmiňuje ve svých pamětech, byla u něj policie po udáních častým hostem a měl kvůli své léčitelské praxi také oplétačky se soudy.

Manželství Mikoláškových ale nebylo šťastné a došlo k rozluce.

"Snad za to mohly různé náhledy na svět a možná i homosexualita Jana Mikoláška. Žil tu až do roku 1936 a možná i 1937. Odstěhoval se z Dobrušky, asi rok žil u Třebechovic a pak odešel ke Kladnu. Po smrti Zápotockého, který nad ním držel ochrannou ruku, po něm šli další konkurenti, přicházela udání a došlo i na zmanipulovaný soudní proces."

"V lednu 1959 byl Mikolášek pro údajné daňové delikty odsouzen ke konfiskaci veškerého majetku a ke tříletému vězení - po odvolání mu byly ještě další dva roky přidány. Potom se sem vracel sporadicky, neměl kde bydlet, tak tady pobýval u známých, chvilku u Třebechovic a pak už šel do Prahy.

Svůj život skončil v nedožitých 84 letech v Jenštejně u Prahy, pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Paní Mikolášková potom bydlela tady naproti v baráku, znal jsem ji ještě jako malý kluk. Zemřela v roce 1960, mně bylo tehdy patnáct let," říká Josef Ptáček.

Dobrušské patrioty mající povědomí o tom, že léčitel žil i v jejich městě, možná trošku mrzí, že ve filmu Šarlatán o Dobrušce padla snad jen jedna věta, zapůsobil však na ně hodně.

"Měl sílu. Možná je pro současné léčitele trošku rehabilitací, protože Mikolášek bez absolvování lékařské fakulty pomohl tisícům lidí. Zčásti na základě jejich víry v uzdravení, některým svými bylinkami. Říkali mu "chcankař", což byl v té době běžný termín, protože nemoci byl schopen diagnostikovat zkoumáním moči a pak nasadit nějakou léčbu, terapii, bylinky, masáže. Úspěch měl velký. Dnes, když přijdete do nemocnice na vyšetření, lékaři po vás chtějí lahvičku s močí taky," dodává Josef Ptáček.

Vyučený zahradník Jan Mikolášek se setkal s vyhlášenými léčiteli. Léčitelka Josefa Mühlbacherová rozpoznala jeho mimořádný talent a Mikoláška zasvětila do diagnostiky choroby prostřednictvím pohledu na moč pacientů. Získal věhlas a před jeho domem stávaly několikahodinové fronty lidí, očekávajících jeho pomoc. Pokud sám nedokázal pomoci, doporučoval jim návštěvu specializovaných lékařů.

Více se o Janu Mikoláškovi a jeho působení v Dobrušce dočtete v článku Josefa Ptáčka posledním čísle Dobrušského vlastivědného almanachu.