Pomoci dětem z rozvojových zemí se rozhodly děti, které oproti nim mají, dá se říci, všechno. Do městské knihovny v Opočně jich přišlo udělat něco pro dobrou věc na dvacet. U každého stolečku sedělo několik „páťáků“ z místní základní školy, kteří usilovně a se soustředěným výrazem vytvářeli panenky pro UNICEF. Výtěžek z jejich prodeje bude použit na očkování dětí.

Jak prozradila vedoucí knihovny Radka Mecnerová, tělíčka panenek jim sama ušila, neboť jejich střih je poměrně složitý a trvalo by moc dlouho, než by je vytvořily.

Kromě toho, že jsou panenky pro UNICEF, se knihovna zapojila také do soutěže Miss panenka, kterou pořádá Český rozhlas.

„To znamená, že panenky jdou nejprve do Českého rozhlasu v Hradci Králové, kde pro všechny děti, které je šily, udělají zábavný pořad se zpěváky, vystoupí tam i představitelé UNICEFu, kteří jim vysvětlí, proč to vlastně dělají. Jaký to má účel, aby si děti uvědomily, jak pomůžou tím, že panenku zhotoví,“ vysvětlila Radka Mecnerová.

Následně se pak všechny panenky hromadně odesílají do Prahy, kde zprostředkovávají jejich prodej.

„Pro děti je to něco nového, co ještě nedělaly. Myslím si, že si určitě uvědomují i to, že můžou pomoci. Mají radost z jiné aktivity, než když jsou pořád ve škole,“ řekla vedoucí knihovny.

Její slova potvrzují i samotné děti. Honza Bartoň z Opočna přiznává, že je docela těžké panenku ustrojit, udělat jí vlasy a obličej.

„Stejně mě to ale baví. S oblečkem mi pomáhala babička, řekl jsem jí, že bych chtěl, aby byl dohněda, a tak mi ho uháčkovala z hnědé vlny,“ řekl Honza, který ještě při šití žádnou konkrétní představu neměl, jediné, co věděl určitě, bylo, že to bude holka.

Slečnu se rozhodla ušít také Bára Táglichová z Českého Meziříčí. Ta si nechala šaty pro panenku zhotovit u známé. „Řekla jsem jí, ať mi udělá to, co se jí bude líbit,“ vysvětlila Bára, kterou šití moc nebaví. „Tohle je ale docela zábava,“ dodala.

I pro zájem dětí Radka Mecnerová říká, že se určitě do akce zapojí také v příštích letech, kdy by, pokud to škola dovolí, do ní zapojila i více tříd.

Kromě dětí budou šít panenky také maminky se svými dětmi, které budou schopné panenku stvořit. „Takže pod knihovnou budeme dělat asi čtyřicet panenek. Zatím jich mám dvacet dva, ale budu šít ještě i pro maminky s dětmi. Vizáž panenky je ale vždy jenom na dítěti, mamky jim můžou pouze trochu pomáhat,“ vysvětlila Radka Mecnerová.

„Děti to bavilo“

PAVLA HRUBÁ (33)
třídní učitelka 

Jak jste se k tomu se třídou dostala?
Já jsem už v minulém zaměstnání tuto akci dělala. Letos jsme tím, že spolupracujeme s knihovnou, navázali na to, co tady v minulých letech dělali skauti. Takže nám tato aktivita byla nabídnuta. 

Jak se na to tvářily děti?
Děti se rádi zapojují do jiných činností než jenom do těch, které jsou běžné ve škole. Rády také chodí do knihovny. Všichni, včetně chlapců, byli nadšeni. Se všemi spolupracovala rodina, která jim pomohla vytvořit oblečky, což by děti nejspíše samy nezvládaly. 

Myslíte si, že to děti chytlo?
Řekla bych, že je to bavilo. Jsou to páťáci, tak nevím, jestli se zapojí i příští rok. Ale myslím si, že první stupeň by se mohl zapojit i ve více třídách. Protože letos jsme zjistili, že to jde. Rodiče byli opravdu ochotní, někteří ušili oblečky i pro více dětí, pokud někdo neměl úplně zručnou rodinu. Přišlo mi to fajn.

JAK TO VIDÍ KAMILA CÍSAŘOVÁ

Nevěřím, že se peníze dostanou tam, kam mají 

Charita. Téměř na každém rohu dnes člověk potká někoho, jak s kasičkou v jedné ruce a drobnými předměty v té druhé oslovuje kolemjdoucí. „Přispějte na handicapované. Pomozte nemohoucím dětem. Kupte si pastelku a tím zlepšíte život nevidomým.“ Podobných frází existují desítky. Tito „bojovníci za práva slabých a utlačovaných“ tak mnohdy připomínají pouliční vyvolávače. Na mě ale rozhodně nepůsobí moc důvěryhodně. Zásadně jim žádné peníze nedávám a není to proto, že bych o pár korun nějak zchudla, ale jednoduše proto, že nevěřím, že se všechny peníze dostanou tam, kam mají. Určitě nehodlám přispívat na plat těm, kteří peníze vybírají, ani jejich nadřízeným, kteří také musí z něčeho žít. A samozřejmě také stát nezůstane ochuzen a z částky si ukrojí tučné sousto. Navíc se s takovými vymahači roztrhl pytel. Než jsem došla z autobusového nádraží v Hradci ke škole, musela jsem jich odmítnout minimálně pět. To aby pak člověk vydělával jen na pomoc bližním. Navíc je to i pěkně nevděčná práce. Jednou jsem ji také dělala a už nikdy více. Hodně lidí mě odpálkovalo s tím, že na ně také nikdo nepřispívá. Tím však nechci říci, že všechno je podvod, jenže už se v tom člověk těžko orientuje.