Nyní je totiž v důchodu a jezdí už jenom pro potěšení. Ovšem nejen pro to své, ale i pro radost dětí, které mašinu sledují s rozzářenýma očima.

Jak dlouho děláte strojvedoucího?
Už je to opravdu hodně dlouho, od roku 1972.

Vždycky jste ale parním vlakem nejezdil, nebo ano?
Já jsem na parní mašině začínal, samozřejmě že jsem pak jezdil i s jinými vlaky. A s jakým vlakem brázdíte koleje nyní? Už s žádným, jsem v důchodu. Jízdy parním vlakem k výjimečným příležitostem jsou jen moje hobby.

Jaký je to pocit řídit parní lokomotivu?
Je to moc pěkné. Obzvláště když na ní celou dobu pracujeme zadarmo, a pak se můžeme trochu svézt. Je to vyloženě koníček.

Je nějaký rozdíl v řízení parního vlaku oproti těm ostatním?
Parní vlak jezdí jenom příležitostně, takže je okolo více lidí, a hlavně dětí. Také je v něm samozřejmě pec. Více se v něm člověk nadře oproti normální mašince. Tam si člověk sedne a jede, u té parní jsou starosti. Musí se pustit pára do válců a pak se teprve jede.

Když jste ještě chodil do práce, jakým vlakem jste jezdil?
Jak jsem říkal, začínal jsem na páře, pak jsem jezdil s motorovým a nakonec jsem skončil na elektrických rychlících.

Celý život jste tedy pracoval jako strojvedoucí. Co vás na tom zaujalo a proč jste si toto zaměstnání zvolil?
Ano, opravdu celý život. Nic jiného jsem nedělal. Zamlada se mi to líbilo, tak jsem už u toho zůstal. Naštěstí byla moje práce i mým koníčkem.

Máte to v rodině? Byl někdo z příbuzných strojvedoucím?
Nebyl, ani jeden z mých dvou mladších bratrů k tomuto povolání netíhne. Oba dělali opraváře a elektrické mašiny jenom opravovali.

Co je na vaší práci nejkrásnější?
Vždycky jsem rád, když vidím rozzářené dětské oči, kterým se mašina moc líbí. Pro děti je to zážitek.

Dnes už tedy jezdíte s parním strojem jenom po různých akcích. A máte třeba i nějaký parník vlak, který by říkal pane jenom vám?
Nemám, střídám se s dvěma kolegy. Ale kromě ježdění parní vlak i opravujeme.