Bylo 25. ledna 1969, velké množství lidí z různých koutů země se toho dne vypravilo do Prahy. Měli stejný cíl. Přijeli se rozloučit s Janem Palachem, studentem, který se o pár dní dříve zapálil na Václavském náměstí na protest proti okupaci země. Bylo mezi nimi i několik desítek studentů z Rychnovska.

„Jeli jsem tehdy zvláštním autobusem, byl plný, nabírali jsme studenty nejen v Rychnově, ale i v Dobrušce, Opočně, Kostelci nad Orlicí. Vše vzniklo z iniciativy mých studentů z rychnovské průmyslovky. Chtěli, abych jel s nimi. Dojeli jsme do centra Prahy. Šli jsme přes Staroměstské náměstí, kde se vinul obrovský průvod, ke Karolinu, na místo rozloučení, abychom tam položili věnce. Bylo to velice důstojné. Nafotografoval jsem tam i pozdějšího kardinála, pana Františka Tomáška,“ vzpomíná Josef Krám, který celou skupinu z Rychnovska vedl.

I když je to už padesát let, dodnes si Josef Krám vybavuje emotivní atmosféru, která v Praze panovala, záplavu věnců a květin, které lidé přinášeli do Karolina, a také množství nápisů a vzkazů na různých místech, které se studenty míjel po cestě k Václavskému náměstí.

U svatého Václava bylo plno květů a svíček

„Šli jsme k místu, kde se Jan Palach upálil. Na fotografiích jsem zachytil i ostatní lidi, kteří se tam přišli Janu Palachovi poklonit. Všude bylo velké množství lidí a u sochy svatého Václava plno květů a svíček. Ten mladík, jak na fotografii drží vlajku, je také můj bývalý žák z učňovky,“ upozorňuje na postavu na jednom ze snímků pamětník.

Fotografie, které v Praze pořídil, pak rozdal mezi své studenty a některé z nich vyšly i v tehdejším tisku. Jak říká, neobešlo se to bez následných problémů, ale fotodokumentaci se mu nakonec podařilo uchránit až do revoluce v roce 1989.

Učil přitom také ty studenty, kteří měli tu příležitost setkat se s Janem Palachem osobně – na brigádách.

Jana Palacha poznal na brigádě

Patřil k nim i Zdeněk Novotný, který svou vzpomínku zaslal svému někdejšímu profesorovi.

„Vzpomínám na všechno, co se týká Jana Palacha. Byl to hrdina a naše společnost stále není schopna pochopit jeho čin. Jan byl velmi poznamenán první brigádou v SSSR. Na té druhé působil již jako garant tohoto pobytu, i když stále manuálně pracoval na výstavbě velkodrůbežárny, byl stále ve styku s vedením pracovního lágru a po skončení brigády odjížděl napřed před skupinou zajistit ubytování na kolejích ve městech na trase Moskva,Tbilisi, Batumi, dále jsme již pluli společně na lodi do Oděsy. Potom vlakem přes Lvov, kde jsme stáli několik hodin. Přednost na kolejích měla okupační vojska. Vrátili jsme se 17. srpna 1968,“ poznamenává Zdeněk Novotný.