„Dokud se Potštýn nestal letním sídlem, nejevila se potřeba zvláštních lázní. Domácímu obyvatelstvu, zejména jeho mladší části, stačilo několik hlubších míst na řece, tak v Ostrovech (pod sv. Markem), na Vochtánce, pod splavem aneb na mlýnském náhoně buď při jeho počátku nebo bezprostředně nad mlýnem. Koupadlo měli páni ze zámku rovněž na struze, kde za jubilejním pavilonem se dosud jeví některé zbytky pilot; bylo odstraněno asi před 5 roky,“ líčil v roce 1911 předseda Spolku pro okrašlování a ochranu domoviny v Potštýně Jan Urban Jarník v Průvodci zátiším potštýnským a okolím.
Jak uvádí, první základ pro "koupadlo" pro širší veřejnost položil ředitel Hostinský, jenž v dohodě a za účasti tehdejšího majitele mlýna pana Šabaty postavil kryté koupadlo o dvou kabinách nad samým mlýnským stavidlem. Z počátku prý stačilo, hojně ho využívaly dámy letní kolonie, přičemž pánové vyhledávali některé z míst ve volné přírodě. Záhy se však ukázalo, že bude potřeba více prostoru.
Mohutná přírodní sprcha
Jak vypadal původní lázeňský areál, popisuje ve sborníku prací z historie i současnosti Potštejn Soběslav Hlinka: „Ten se skládal z několika částí. Dominantou byly vlastní říční lázně vystavěné na mlýnském náhonu. Prostor mezi říčními lázněmi, respektive náhonem a řekou až k jejich soutoku byl upraven v lázeňský park s besídkou. Později zde přibyl kuželník a byla upravena místa na slunění. Zakoupená nemovitost stojící při vstupu do areálu lázní byla upravena na víceúčelový lázeňský domek.“
play_fill
Potštejn lákal a hostil i řadu významných osobností, které si místní malebnou krajinu, oblíbily.
A připojujeme ještě popis plovárny v podání Jana Urbana Jarníka: „Dělí se ve tři části: nejvýše proti vodě jest bassin dětský, pak bassin pro dospělé 1 – 1,20 m hluboký a asi 120 m² rozsáhlý a konečně část třetí, přirozená sprcha, které si mnozí návštěvníci plovárny nejvíce váží. A jak by ne? Vrhá se zde celý náhon přes stavidlo 1,20 m vysoké, tvoře tak mohutnou sprchu, které mnozí věci znalí připisují podivuhodný účinek jako lázním mořským, kde jest silné vlnobití. Kromě toho jest pět kabin (původně šest, ale později byly dvě spojeny v jednu větší), ve kterých se mohou koupat osoby, jimž se nezamlouvá koupel společná v bassinu, a konečně 14 kabin, určených k oblékání.“
Vlastní říční lázně se rozkládaly na ploše 257 m², přičemž oba břehy byly v délce asi 33 m opevněné pískovcem či kvádry do výše 1,2 m. Dno bylo vydlážděné pískovcovými nahrubo osekanými plotnami.
„Největším prostorem lázní byl bazén pro dospělé, který byl asi 15 m dlouhý a 5,5 m široký. Byl uzavřen do jakéhosi dřevěného atria, které vytvářely kabiny po obou březích a prkenné hrazení na můstcích nad přehrazením náhona a na opačné straně u dětského bazénu. Přístup k hlavnímu bazénu byl z levého břehu, z lázeňského parku. Prvními a posledními dveřmi se vcházelo do bazénu a k převlékacím kabinám, které stály na pravém břehu. Mezi nimi bylo dalších šest dveří, kterými byl přístup do koupacích kabin. Převlékacích kabin bylo celkem devět, z toho dvě pro větší počet osob,“ píše Soběslav Hlinka.
Muži a ženy zvlášť
close
info
Zdroj: Průvodce zátiším potštýnským a okolím z r. 1911, prof. Jan Urban Jarník
zoom_in
Plovárna v Potštejně
Jak podotýká, ohradit prostor bylo nutné vzhledem k tehdejším zvyklostem a zajištění soukromí koupajících se. Nemyslitelné bylo, aby se ženy koupaly současně s muži, a tak pro obě pohlaví byly vyhrazeny různé hodiny.
„Významnou součástí lázeňského areálu byl lázeňský domek, který vznikl úpravou objektu č.p. 132. V levé části domku byl zřízen byt lázeňské obsluhy, v pravé části byla umístěna lázeňská čítárna. Ta byla též užívána jako čekárna pro vanové lázně, které byly v domku vytvořeny již v roce 1898,“ doplňuje Soběslav Hlinka, který je členem současného Okrašlovacího spolku v Potštejně.
Od centra společenského dění k zániku
Jak se kolemjdoucí mohou dočíst a jednom z nedalekých Potštejnských zastavení, lázně byly jedním z center letního společenského života v Potštejně, proto byly v roce 1929 podstatně rozšířeny a modernizovány, a to včetně možnosti koupání v řece.
Okrašlovací spolek pak prý lázně provozoval až do roku 1949. I na něj dopadly poúnorové změny, byly mu odebrány a dále je provozovala obec. Kvůli nevyhovujícím hygienickým požadavkům byly v roce 1975 zrušeny.
„Tady bývala původní plovárna,“ ukazuje mi mladá žena do míst v ulici nedaleko potštejnské školy. Pozůstatky někdejšího lázeňského areálu s plovárnou se nacházejí na soukromé zahradě.
close
info
Zdroj: Deník/Jana Kotalová
zoom_in
Pohled do míst, kde bývaly potštejnské lázně s plovárnou.
