Sedmileté 
a osmileté studium

Od podzimu roku 1990 začali studovat tehdy na sedmiletém studiu studenti, kteří přišli z pátých tříd ZŠ. Nebyli jsme připraveni na tuto věkovou kategorii, starší kolegové měli s výukou těchto studentů určité problémy. Noví studenti byli vynikající, výběr byl fantastický (v roce 1990 bylo vybráno 60 studentů ze 195 uchazečů). S takovými studenty se výborně pracovalo. Profesoři se najednou více zajímali o to, aby mohli na vyšším gymnáziu (od kvinty) učit. Rozdíl v úrovni vzhledem ke čtyřletému studiu byl patrný.U tohoto stupně studia jsme se museli více zaměřit na metodiku výuky, aby se rozdíl v kvalitě výsledků studentů osmiletého a čtyřletého studia postupně zmenšoval.
U studentů nižšího gymnázia jsme postupně po jejich nástupu do školy zaregistrovali jejich nové aktivity vyplývající z jejich naturelu. Například:

• Běhali o přestávkách po celé budově školy, byli velmi hluční. Jejich velký akční pohybový rádius jsme museli řešit zvýšeným počtem pedagogických dozorů ve škole.

• Běhali „překážkovou dráhu" v přízemí, start byl v okně jedné místnosti v přízemí (dnes posilovna), po dopadu na dvůr vystartovali k poslednímu oknu na chodbě v přízemí, tam vylezli do okna, přeběhli přes přízemí v chodbě, doběhli do třídy a pak pokračovali v dalším kole. Tak absolvovali několik koleček, než zazvonilo. Závodu se účastnilo několik studentů,

A pokračovali v dalších dnech. Kdo soutěž vyhodnocoval, nevím. Po čase i tato aktivita skončila.
• Delší čas trvalo, než jsme objevili šikanu u studentů sekundy:
• jeden student si nechal nosit svačiny od spolužáků, systém jeho pohrůžek byl velmi účinný a přinášel ovoce v podobě bohatých svačinek
• chlapci dávali děvčatům do kozaček mandarinky, popř. pomeranče – s touto přítěží se děvčatům špatně chodilo
• chlapci vyprovázeli dívky na vlakové nádraží, tam je nenechali na poslední chvíli nastoupit, děvčata pak musela jet o jednu až dvě hodiny později
• Ničili výzdobu ve škole, speciálně u papírových modelů figurín odlamovali ruce a i jinak je poškozovali
• Naváděli své mladší spolužáky v šatně k tomu, aby vyzkoušeli hasicí přístroje, měli legraci z toho, když se přístroj nedal zastavit. Poškození oděvu spolužáka bylo tím nejmenším problémem, hrozilo i poškození zraku a pokožky. Toto se opakovalo několikrát
• Na lyžařském výchovně vzdělávcím kurzu v sekundě byly zaznamenány drobnější krádeže alkoholu v samoobsluze, které následně vyšetřovala policie.
Byly to i další aktivity těchto studentů, i s nimi jsme se museli postupně vypořádat.

Závěr studia

V závěrečném ročníku se třídy mohly prezentovat různými akcemi. Předvánoční aktivity byly zahájeny příchodem Mikuláše s anděly a čerty. V předvánočních akcích byly realizovány různé scénky, soutěže Miss, hudební produkce apod.
Nemohu zapomenout na to, jak se studenti jedné třídy poslední den před odchodem na Vánoce oblékli do antických rób a v čele s Césarem a Kleopatrou sestupovali dolů po schodišti do přízemí.

Každého upoutal pohled na spanilé postavy krásných mladých studentek a studentů, zahalených pouze do částí prostěradel. Hlavu měli ozdobenou vavřínovými věnci. Vynikající bylo představení plné humorných scének v roce 1979. V malé tělocvičně se celá škola bavila s vynikajícími interprety – J. Charvátem a J. Ježkem, v režii Dr. J. Tydlitáta. Překrásné byly soutěže Miss v 90. letech v malé tělocvičně. Zde se představovala děvčata v různých disciplinách a také v plavkách. Zvláště studenti z nižšího gymnázia sledovali program s otevřenými ústy.

Také ve sportovní hale pokračovaly tyto předvánoční akce. Prostě předvánoční atmosféra byla v posledním týdnu prožívána nejen studenty, ale i profesory. Byla orámována krásnou výzdobou, zpíváním vánočních písní školním sborem na schodech, třídními besídkami, které předcházely společným akcím v malé tělocvičně nebo ve sportovní hale. Vskutku vánoční doba byla pro všechny přítomné dobou, kdy se nemyslelo na studium a známky, ale kdy se všichni těšili na Ježíška a radovali se ze sváteční atmosféry.
Studenti posledního ročníku připravovali na jaře poslední zvonění před odchodem na „svatý týden". Následovala instalace tabel jednotlivých tříd ve výlohách obchodů v centru města. A působení studentů na GRK bylo zakončeno maturitní zkouškou.

Schützův pohár

Součástí předvánočních akcí byl vždy turnaj v košíkové chlapců – Schützův pohár.
Prof. Josef Schütz byl profesorem tělesné výchovy, který byl po udání zatčen spolu s dalšími třemi profesory gymnázia. Byl poslán do koncentračního tábora, z něhož se už nevrátil. Na jeho počest se každý rok hraje Schützův pohár.

Tento pohár měl neopakovatelnou atmosféru a byl svého času velkou raritou ve sportovní veřejnosti. Každý účastník, zvláště během finále, měl tu čest hrát před zcela zaplněným hledištěm. V malé tělocvičně hrála družstva o čtyřech hráčích a většina nářadí z přísálí byla vyklizena do šatny. V přísálí se tísnilo neuvěřitelných až 300 diváků, spolužáků, profesorů i hostů.
V turnaji většinou obstáli ti, kteří měli pevné nervy a výbornou basketbalovou průpravu. Ve vypjaté atmosféře a v prostředí, které lze srovnat s atmosférou v aréně O2 v Praze, obstáli jen ti, kteří byli schopni zvládnout tuto vypjatou atmosférou.
V době mého působení na gymnáziu jsem zaznamenal pouze dvě družstva, která vyhrála tento turnaj po celou dobu studia, a to v letech 1972-1976 pod vedením Zdeňka Haníka a v letech 1986 – 1990 Josef Paštiky. Byli vynikajícími hráči a patří jim gratulace. Jejich vrstevníci, mladší spolužáci, mohli vyniknout až v posledním ročníku – po jejich odchodu ze školy.

Jinou atmosféru mělo pak finále Schützova poháru od roku 1996 v nové hale. Toto finále se hrálo na krásném regulérním hřišti, byla zaplněna celá tribuna a další prostory haly, škola měla v té době i přes 500 žáků.
Děvčata hrála také školní turnaj v košíkové. Byl to turnaj „Únorového vítězství". Systém býval podobný jako u chlapců, včetně handicapů. Mezi družstvy býval ale velký výkonnostní rozdíl. Děvčata prožívala tato utkání velmi intenzívně. Po zápasech nebyl výjimkou pláč poražených družstev. Ale to neodradilo děvčata ani nás v uspořádání dalších turnajů.

Školní výlety

Školní výlety byly pořádány většinou na konci školního roku. Obsah byl připravován tak, aby korespondoval s výukou v daných ročnících. Doprava byla zajišťována vlakem nebo autobusem. Oblíbené byly také výlety se sportovní tematikou. Pěší turistika pak převládala. Několik výletů bylo realizováno na kolech po našem regionu. Cyklistický výlet do jižních Čech jsem absolvoval v 70. letech se svojí třídou. Byla to vynikající pětidenní akce, kdy jsme projížděli krajem kolem Třeboně a Hluboké. Spali jsme v kempech. Kola jsme dopravovali do těchto míst a zpět vlakem. Krásnou tečkou za touto akcí byl prázdninový cyklistický výlet studentů této třídy na Dářko u Chrudimi.

Součástí vzdělávání byly i výlety do zahraničí, včetně výměnných programů. Výměnné programy jsme realizovali do Goudy, Braunschweigu a Magdeburgu, výlety – exkurze jsme pořádali do Polska, Francie, Anglie, Itálie a Rumunska.
Vzdělávací výsledky

Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvíjí úspěšnost gymnázia při přijímacím řízení na vysoké školy. V 90. letech stoupla úspěšnost školy při přijímacím řízení až na 95%. Později, po roce 2000, jsem ale nebral tento ukazatel úrovně školy jako důležitý. Stále se zvyšující počet vysokých škol dával větší šance studentům k přijetí. Celostátní vyhodnocení přijímacího řízení na vysoké školy bylo zveřejněno v roce 1996 s následujícím výsledkem: Gymnázium GRK skončilo na 63. místě z 360 gymnázií v ČR. V tabulce úspěšnosti přijetí na MFF UK JF ČVUT a VŠCHT bylo GRK na třetím místě a na ekonomické obory vysokých škol bylo GRK na 11. místě.
Zahraniční studium
Na vysokých školách v Anglii studovali a studují absolventi GRK Hejna, Pazdera a Pazderová. Na středních školách v Anglii student Hovad. V USA O.Dusílek, Holková, Vyčítal, v SRN Marková, Liebich.
Školu reprezentovali ve fyzice Hejna a Prachař.
V rámci mé činnosti v Lions clubu RK jsem umožnil více jak 20 studentům gymnázia pobyt v cizině, který byl součástí výměnného programu, a více jak 10 studentů gymnázia odjelo do Prescottu v Arizoně v rámci výsledků školní soutěže v anglickém jazyce.

Sportovní hala

Dlouhou cestu jsme museli absolvovat, než se nám podařilo zrealizovat výstavbu sportovní haly. Výstavbu se podařilo zahájit v roce 1994 a dokončit v roce 1996. Hala byla předána studentům a sportovní veřejnosti v roce 1996, a to spolu s výstavbou čtyř učeben ve druhém poschodí v nové budově školy. Zajímavá byla reakce ministra školství Eduarda Zemana v roce 2001, který řekl, že když chce postavit odbornou učebnu ředitel – fyzik, stojí to 1 milion, když chce postavit odbornou učebnu ředitel- tělocvikář, stojí to 30 milionů. Poznamenal, že podobné školní investiční akce, které byly vybudovány ve spolupráci s obcí, byly pouze 3 v celé ČR.

Generální oprava budovy školy

Budova školy potřebovala, vzhledem k tomu, že byla postavena více jak před 80 lety, provést generální opravu. Bylo nutné udělat i úpravy vzhledem k bezpečnému pobytu studentů ve škole. Tak jsme v roce 1999 zahájili rozsáhlou opravu, ale i částečně rekonstrukci budovy.

Byly provedeny výměny oken, nová fasáda, rekonstrukce suterénu školy, byl instalován nový elektronický systém ovládání vytápění budovy, byly propojeny stará a nová budova ve všech podlažích, byla vybudována nouzová schodiště pro bezpečný odchod žáků v případě požárů, v traktu chemie byl vybudován sklad chemikálií, byl postaven výtah. V roce 2001 byla rekonstrukce dokončena, škola se stala bezbariérovou a byla, co se týče technického vybavení, jednou z nejlépe fungujících škol v Královéhradeckém kraji.

Dík patří samozřejmě kolegům, kteří pracovali po celou dobu ve ztížených podmínkách!
Pro mě osobně byly tyto investiční akce velkým dobrodružstvím. Dostal jsem se do prostředí architektů, projektantů, úředníků na úrovni okresů, kraje i ministerských „šibrů" a stavbařů, kteří realizovali naše stavby.

Ochota i neochota různých lidí, kteří měli své zájmy a mnohdy je i tvrdě prosazovali, nám komplikovaly průběh výstavby. Škola si nemohla dovolit u těchto staveb nějakých 5-10% finančních prostředků komukoliv „nechat". Musím poděkovat všem, kdo zvlášť pomohli dokončit zdárně tuto akci. I přesto, že se zhotovitel stavby dostal do konkurzního řízení v polovině její realizace. Díky převodu řízení školství pod Krajský úřad Královéhradeckého kraje se podařilo akci zdárně dokončit.

Menší akce

V rámci těchto akcí bylo po roce 1980 srovnáno školní hřiště a vybudováno krásné antukové hřiště 30x50 m a zároveň oplocené. Dalo se hrát na třech volejbalových kurtech, byly zde i stojany na košíkovou. Byla možnost zde kvalitně zabezpečovat tělesnou výchovu i školní turnaje. Výhodou bylo, že se zde dala vyučovat lehká atletika – běhy na krátké tratě. Žádná škola v RK a okolí neměla hřiště těchto parametrů. Pořádaly se zde okresní školní secvičné srazy na Spartakiády. Po roce 2004 byla provedena generální oprava hřišť, včetně rozvodů vody na jejich kropení. V roce 1980 ředitel Eduard Cvejn postavil v akci Z novou dvoupodlažní budovu pro výuku biologie a odborných předmětů (nyní DOV).

Velká škoda, že škola po roce 2010 nechala tři roky hřiště devastovat bez jakékoliv údržby. Dokonce v roce 2014 bezohledně a hloupě na velké části hřiště vybudovala „altán" pro jakousi venkovní výuku. Tento altán mohla škola vybudovat v klidové zóně za sportovní halou. Škola odepsala
kvalitní hříště. Myslím si, že žádný z tělocvikářů – odborníků nebyl ochoten na tuto likvidaci hřiště přistoupit !! Hřiště se tak stalo obětí neodborníků!

Závěr

Před mým odchodem do penze v roce 2010 byly v rámci energetického auditu zajištěny finanční prostředky ( 6,8 milionů Kč ) na zateplení nové budovy u školního hřiště a půdy ve staré budově. Za mého působení ve funkci ředitele školy byly realizovány akce za 63 milionů Kč. Počítám do této sumy i dar Dobroslava Bárty z roku 2002 v hodnotě 2,5 milionů Kč.

Celkově byly sehnány finanční prostředky v hodnotě 70 milionů Kč.
Za mého více jak 40-letého působení ve škole jsem byl svědkem a pozorovatelem působení mých kolegů, kteří se snažili předávat svým studentům nejen své znalosti, ale i svoje zkušenosti. Byli pro mě inspirací i svým nadhledem a vtipem. Bylo důležité se vyrovnat s „politickým tlakem" v 60. a 70. letech, kdy nebylo jednoduché učit. Díky několika kolegům, straníkům, měli profesoři ve škole jistou ochranu a mohli se věnovat své práci. Měl jsem štěstí, že jsem se měl kde učit.

Měl jsem štěstí na studenty a vím, že je nutné je respektovat, ale zároveň svou náročností a přístupem jim sdělit, co a jak dál v životě budou asi potřebovat. Vím, že studenti jsou převážně tací, jak si je vychováme a zároveň budeme respektovat jejich osobnost. Když se ohlédnu zpět, působil jsem ve škole s vynikající tradicí. Snažil jsem se čerpat ze zkušeností mých předchůdců a hledal jsem vždy nové cesty a přístupy ve své práci. Měl jsem štěstí, že jsem měl šanci realizovat ve škole stavební akce, které posunuly školu dál, k nadprůměrným zařízením v kraji. Měl jsem štěstí v tom, že jsem spolu se svými kolegy udržoval kvalitu školy v nadprůměrné úrovni. Měl jsem štěstí, že jsem mohl po větší část svého života pracovat ve prospěch školy. Přál bych totéž i svým nástupcům.

Mgr. Zdeněk Žabokrtský