Vyzkoušet si to za chvíli můžu na vlastní kůži. Potřebuji totiž vyzvednout formuláře, které vyplňují maminky, aby jejich miminka mohla vyjít v sobotním vydání našich novin. Podle telefonické domluvy mám vjet do areálu autem a budou mi předána před budovou porodnice. Jenže v prvním okamžiku to vypadá, že se nedostanu ani za závoru areálu.

Drama se šťastným koncem

Hlídají tu dvě zaměstnankyně a přestože jim vysvětluji účel své kratičké návštěvy, dovnitř mě prý pustit nemohou. Až po telefonátu do porodnice a ujištění, že dovnitř budovy nevkročím a za minutu a půl pojedu zpátky, svolují k vjezdu.

Už se začínám pěkně potit. Více než tři čtvrtě hodiny mé jízdy v autě mám stále na obličeji roušku a slunce do auta nepříjemně peče. Nevědomky jsem si tak upekla na problém. Než zvednou závoru, musí mi totiž změřit bezkontaktním teploměrem teplotu. "Máte 38,2 °C. Přejeďte si autem vedle a vystupte si," vyzývá mě záhy jedna z žen.

Následuji instrukce a přemítám, jak je to možné. Naštěstí na vzduchu teplota rychle klesla. "Někdy je člověk rozehřátý z auta, už jsme se s tím setkali," vysvětlují ještě před tím, než konečně mohu nastartovat a vjet dovnitř.

Za branou vládne jen zdánlivý klid. I tady panují obavy a lékaři a sestry musí řešit podobné problémy jako lidé "venku" - nedostatek roušek, o respirátorech ani nemluvě, jak se dozvídám.

Také v Rychnově nad Kněžnou se pilně šije a roušek není stále dost. Už od středečního poledne v Královéhradeckém kraji platí povinnost mít na veřejnosti chráněná ústa a nos. 

Vánoční roušky už snad nebudeme potřebovat

Galanterie v Českém Meziříčí měla v minulém týdnu hotové žně.

Zboží, které se jindy prodává dlouhé měsíce, bylo rázem pryč. Jako gumičky, které lidé vykoupili během pár dní kvůli podomácku vyráběným rouškám. „Nebyly už v úterý,“ říká prodavačka a ukazuje malé klubíčko širší prádelní gumy, které někde „na dně“ šuplíku ještě našla. Ale není to jediný artikl, kvůli kterému lidé v posledních dnech brali galanterie útokem.

Hlad je i po stužkách k uchycení roušek a dalším materiálu k jejich výrobě. „Jezdí sem lidé až z Dobrušky nebo z Hradce Králové, vyprodala jsem zásoby, které tu ležely od roku 1991,“ svěřuje se žena. Získat nové zboží je téměř nemožné. „Velkoobchodníci už ani nekomunikují. A 14 dní už nikde není ani dezinfekce,“ dodává.

„Ptát se po nějakém platýnku na roušky je tedy asi zbytečné,“ říkám opatrně.

Ukazuje kupičku bílých bavlněných ubrousků. Kdybych prý chtěla, je tu i jeden malý barevný – červený. Jenže jsou na něm vánoční zvonečky. Tak dlouho snad roušku potřebovat nebudu. Doufám v lepší konec a beru bílé.

600 roušek společně pro nemocnici

K šití roušek pro rychnovskou nemocnici vyzvali Historici Vamberk: "Ochraňme zdravotníky, ať udržíme zdravotnictví." Na pátek 20. března si vytkli cíl - 600 roušek společně pro nemocnici. To dáme!
Hned ráno se materiál na zhotovení shromažďoval v krabici u Konzumu Na Struhách. Hotové roušky lidé nosili do Konzumu. Před 18. hodinou byl naplánován odvoz do nemocnice. "Moc nám pomáhají Záměláci a lidi z dalších obcí. Velikost lidí a národa se pozná v kritických chvílích - to je právě teď!" dodávají Historici Vamberk.
A maraton šití roušek pokračuje, tentokrát budou určeny pro seniory.