To číslo se však mění. Někteří se vrací, někteří přesídlují do jiných částí země, malá část už odešla na Prostějovsko. Pro ukrajinské uprchlíky vyčlenila Rokytnice v Orlických horách tři byty, do jejichž předělávání se pustila. Jeden je již obsazený.

"Myslím si, že vyčlenění tří bytů na dvoutisícové městečko je slušné. Jinak jsou ukrajinští uprchlíci v rodinách, v soukromých pronajatých bytech. I já mám doma matku s dítětem. Máme pak v Rokytnici také diasporu rusínských Romů, všichni jsou ze zakarpatské oblasti a někteří mají asi i maďarský pas. Tam se to bude ještě řešit. I stát říká, že někteří Romové, kteří utekli jen z ekonomických důvodů, ani nemají šanci status uprchlíka dostat, protože třeba mají maďarský pas. Vyskytovali se na území zakarpatské oblasti, protože zjistili, že je výhodnější žít tam, ale mít maďarské papíry. A teď se rozhodli, že utečou. Vztahuje se na ně evropské právo, nikdo jim nebrání, ale nemohou čerpat výhody, které skýtá status uprchlíka," vysvětluje starosta Rokytnice v Orlických horách Petr Hudousek.

Získat maďarské občanství umožnila tato země už od roku 2011 všem těm, kteří byli schopni doložit přímé maďarské předky a měli alespoň základní znalost maďarštiny. Takových pasů udělilo Maďarsko do roku 2017 milion, většinou obyvatelům ze sousedních zemí, premiér Viktor Orbán si tak získal nové voliče.

Celá ukrajinská třída

close 'Bratříček' hradeckého hotelu Černigov Hradecký v Černihivu a si před 10 lety. info Zdroj: wikimapia.org zoom_in 'Bratříček' hradeckého hotelu Černigov Hradecký v Černihivu a si před 10 lety. Na život v novém prostředí Rokytnice v Orlických horách si nyní zvykají i ukrajinské děti.

"Ve škole máme jednu plnou třídu ukrajinských dětí. Ráno mají dvě hodiny češtiny s paní učitelkou, která je Ukrajinka, a pak jdou do normálních tříd. Snažíme se jim předat vědomosti maximálně a k tomu je potřeba, aby češtinu trošku zvládli. Nevíme, kolik jich ve finále zůstane," dodává Petr Hudousek.

Na kurzy češtiny od tohoto týdne dorazili do místní školy také první zájemci o výuku z řad dospělých a studentů, která je pro ně zdarma a bez nutnosti registrace.

"Zájemci mi pomalu přibývají, na druhou stranu ani není mým cílem dělat kurzy pro moc lidí. Někomu může můj přístup vyhovovat, někomu ne. Nikdy jsem neučil dospělé," svěřuje se Jiří Macoun, který Ukrajince učí.

close Deník na návštěvě info Zdroj: Deník zoom_in Deník na návštěvě

I jeho matka pochází z Ukrajiny, z rusky mluvící části. "Do deseti let jsem jezdil za babičkou a v létě jsem po těch dvou měsících začal dokonce přemýšlet rusky. Pak jsem se ruštinou strašně dlouho nezabýval. Ale ledasco si pamatuji. Spíš jsem se bál, jestli ruštinu uprchlíci přijmou. Řekl bych, že ji berou, ale asi jí budu muset ubírat, abych jim to moc neulehčoval. Musím se nutit, abych jim všechno nepřekládal, aby se snažili sami. Snažím se dělat srandu, ale zároveň jsem na ně dost tvrdý. Protože polovina mé rodiny byla jak rodina Haliny Pawlowské, jako nějací šílenci vždycky přijeli, nečekáni, nezváni. Takže tu mentalitu znám, nedělám z nich chudáky ani hrdiny," tvrdí Jiří Macoun.

Na Ukrajině má ještě čtyři bratrance a tetu: "Teta žije v Černigově, jako slepá v 74 letech si teď zažila ostřelování a okupaci. Bylo to strašné. Před měsícem jsme ji měl nalomenou, že se odstěhuje do Čech. Ale teď už to není pravda. Chce umřít, protože její město, hřbitov, kde jsou pochováni její rodiče, všechno, co ji drželo, je zničené. Na začátku války byla radostná, že se Ukrajinci nedali a vydrželi to týden, pak to bylo bylo hodné špatné a úplně jsme s ní ztratili kontakt. Teď je spíš lehce depresivní, to trauma asi má určitý vývoj. "

Černigov (ukrajinsky Černihiv) je partnerským městem Hradce Králové. Dnes družbu stále ještě připomíná hradecký hotel Černigov, který má však před demolicí. "Je zajímavé, že k demolici byl určen také hradecký hotel v Černigově, byl také zpustlý. Ale netuším, jestli to za ně už nevyřešili Rusové," doplňuje Jiří Macoun.