"Dělám 15 až 20 rodokmenů ročně. Rodokmeny se dnes dávají velmi často jako dárek k výročí či narozeninám," uvedl Ptáček.

Prakticky denně se genealog probírá stohy archivních pramenů, a to znamená pravidelné objíždění archivů v Praze, Brně, Opavě nebo třeba Zámrsku. Listuje v ohmataných matrikách, pozemkových knihách, urbářích nebo kronikách. Práce na jednom rodokmenu mu zabere tři až čtyři měsíce, když se však rodina v minulosti více stěhovala, tak i půl roku. O víkendu obvykle nashromážděné dokumenty zpracovává.

"Například v pozemkových knihách se dozvíte víc o životě lidí, jaký měli majetek, čím se živili," uvedl.

Za několikaměsíční práci si účtuje zhruba 10.000 až 20.000 korun. Záleží na počtu údajů i počtu zpracovaných stránek, které klientům dodá.

K méně obvyklé živnosti se Ptáček dostal před devíti lety, když pátral po historii své rodiny. A bylo co objevovat. Zjistil, že od roku 1650 jeho mnohonásobný praděd vykonával ve Skutči povolání kata. Další muži v jeho rodě se živili touto profesí v Kolíně až do zrušení hrdelního trestu Marií Terezií v 18. století.

"V tom jsme výjimeční, 90 procent lidí je spíše potomky zemědělců, v menší míře měšťanů a řemeslníků," řekl Ptáček.

Asi nejdál v hledání předků se dostal do zhruba poloviny 16. století, kde nalezl odkazy v pozemkové knize, tehdy ještě matriky totiž nebyly. Čím badatel vstupuje více do historie, tím pramenů k prozkoumání ubývá. Obvykle se ale genealog musí zabývat špatnými zápisy v matrikách narození, úmrtí a matrikách sňatečních.

"Hledáte Chládka a v matrikách se jednou vyskytuje Hládek, pak Hladký. Stávalo se, že farář špatně zapsal jméno. Práce genealoga je hlavně o trpělivosti," řekl Ptáček.