Když volám Renatě Moravcové z Dobrušky, z telefonu se ozývá známá melodie a hlas Miro Žbirky: „Život nehrá fér…“ A fér si život nezahrál ani s touto ženou.

„Jako diabetičce se mi kolem třicátého roku začaly horšit oči a poslední operace pak nedopadla dobře. 19. května to bude devatenáct let, co jsem nevidomá,“ vzpomíná Renata Moravcová.

Na začátku její cesty života ve tmě nevěřila, že se v ní dokáže naučit žít.

„Najednou musíte řešit třeba i to, že nezvládnete při praní roztřídit prádlo podle barvy, nenalijete si kafe, protože nepoznáte, kdy je plný hrnek. Dnes už je k dispozici spousta pomůcek, o kterých člověk na začátku nevěděl. Mluví na mě počítač, mobilní telefon, kuchyňská váha, colortest, mám hmatové hodinky. První rok byl ale hodně těžký. Hlavně díky synovi a všem „srdíčkovým“ lidem, které okolo sebe mám, jsem to zvládla,“ říká Renata.

Sedět doma se založenýma rukama neumí

Není člověkem, který by vydržel doma sedět se založenýma rukama, pořád něco vymýšlí a nápady prý přicházejí samy.

„Když jsem po tom roce ve tmě „rozkoukala“ a dostala prvního vodicího psa - Brinu, nebyl pro mě pohyb už tak těžký a začala jsem to rozjíždět,“ vzpomíná žena, která začala jezdit po besedách, ale také připravovat různé akce.

Protože Brina trpěla epilepsií, odešla brzy do „domácího“ důchodu a po Renatině boku ji vystřídal Sony. „Sonymu jsem ani nemusela dávat povely, vypadalo to, že mi čte myšlenky,“ vypráví Renata, která se s ním těžko loučila.

Nyní ji doprovází Xanto. „Je to hodně citlivý pes, nemůžete na něj zvýšit hlas, bál by se. Je to takový mazlík. Kdykoli sáhnu vedle sebe, je tam. Vyfasoval paničku, která je aktivní, volné máme jenom neděle. Jezdíme po besedách po celé republice. Když věším prádlo, podává mi kolíčky, když zametám schody, donese mi lopátku, smetáček. Když vycítí, že někam jdeme, podá mi hůl, batoh, je to taková pečovatelka. Tuhle jsem myla schody a nechala jsem pootevřené dveře, přinesl mi mobil, zvonil. Když si nevidomý vodicího psa převezme, řadu věcí umí, ale postupně se naučí další a automaticky pomáhá,“ vysvětluje Renata, která i každoročně organizovala soutěže pro nevidomé s vodicími psy v Dobrušce a další akce, které si získali oblibu nejen u této skupiny lidí.

S koncem roku ukončila svoje působení v Klubu držitelů vodicích psů i v odbočce sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých.

„Roky se věnuji práci a pomoci zrakově postiženým, ale jsou tu i senioři, lidé s jiným postižením včetně dětí, těm všem se snažím pomáhat. A organizace SONS se věnuje pouze nevidomým a slabozrakým. Už v červnu 2017 jsme tady s Petrem Tojnarem založili odbočku Senioři České republiky, pod hlavičkou této organizace pořádáme akce pro všechny, kteří se k nám chtějí přidat,“ říká Renata.

Motto spolku: "Laskavostí rozsvítíme svět"

Jsou to výlety, posezení s hudbou, ochutnávkami, besedy. Veškerou svou energii teď však věnuje nově založenému spolku Doteky naděje.

„I ten se mnou zakládá pan Petr Tojnar a vše po právní stránce si vzala na svá bedra paní právnička Marta Hradecká. Lidí, kteří budou zodpovídat za jeho správné fungování, je celkem šest a jsou i z Příbrami nebo z Odoleny Vody. Zrakově, sluchově, tělesně postižení, autisté, senioři – spolek bude pro všechny tyto skupiny. Je poskládán z různě postižených a skupin lidí a dohromady bychom si moc přáli, aby z nás byla parta se srdcem na pravém místě. Mottem spolku je, že laskavostí rozsvítíme svět. Věnovat se bude hlavně volnočasovým aktivitám, máme v plánu na celý rok výlety, pobyty a pak, když těmto lidem přibudou nějaké starosti, problémy, chceme, aby věděli, že na to nejsou sami, že tu bude někdo, kdo je vyslechne a podá jim pomocnou ruku,“ prozrazuje Renata.

Putování s hendikepem

Doteky naděje chystají na 21. června Putování s hendikepem Dobruškou. A protože zájem projevila i další města, toto putování zavítá i do jiných míst. Je určeno školám, dětem i dospělým, kterým má přiblížit svět postižených.

„Start i cíl bude v městském parku. Po Dobrušce bude připravená trasa s různými stanovišti a na každém z nich si zájemce bude moci vyzkoušet nějakou dovednost ze světa hendikepovaných. Například to, jak se těžko jezdí na invalidním vozíku, na jiném stanovišti dostanou klapky na oči a vyzkoušejí si nalít s pomůckou hrnek vody, další stanoviště si necháme jako překvapení. Až dojdou do cíle, dostanou perníkovou medaili, kterou napeču s kamarádkou, diplom a v parku bude připravena dětská diskotéka,“ zve na akci Renata Moravcová.

Vše co dělá, dělá pro ostatní. Má radost, když může pomoci a cítí kladnou odezvu a energii, která ji pak nabijí a může ji předávat dál.