Na všech školách se včera poprvé otevřely dveře novým žáčkům, a nejen jim. Po dvou měsících volna museli do lavic zasednout všichni žáci. Na chodbách postávali i dojatí rodiče a ve všech třídách panovala slavnostní atmosféra.

V Opočně prvňáčky přivítala jak třídní učitelka, tak i ředitelka školy a starosta města. Samozřejmě nechyběly ani malé dárky. Děti se evidentně do školy těšily, i když některé se zdály být ještě trochu vyjukané.

Na září se však nemohli dočkat nejen prvňáčci, ale i jejich učitelky. „Všichni jsme natěšení. První třída je vždy něco nového a neznámého. Člověk byl zvyklý na nějaký kolektiv předchozí třídy, těžko se s nimi loučí, a najednou je změna a sedí tam nové vykulené tvářičky," přiznala třídní učitelka 1.B v Opočně Věra Šmídová, podle níž si však dnešní děti zvykají mnohem lépe než kdysi. Dříve více brečely, ovšem zase k učitelům nemají takovou úctu. „Jsou živější, otrkanější. Přechod ze školky do školy jim zase tolik nevadí. Také jsou hubatější," popsala Věra Šmídová.

První je nejtěžší

Učit první třídu je pro kantorku nejtěžší, převážně začátky jsou velmi obtížné, než si děti zaběhnou školní režim. „Je to tak. Musíme je ale naučit, i tomu, že se mají ve škole hlásit, při hodině nesmí mluvit a když se má pracovat, tak se musí, i když se jim nechce. Dalším problémem je i všechno ostatní – obědy, družina, převádění dětí z budovy jinam," vysvětlila Marie Jirušková, která učí 1.A v Opočně. Až kolem listopadu se prý děti začínají srovnávat.

Tak to funguje ve větších školách, kde bývá dvacet prvňáčků v jedné třídě. Něco jiného jsou pak malotřídky na vesnicích. Tam se v jedné třídě učí většinou dva ročníky najednou.

„Já budu letos učit první a třetí třídu, které budou sdílet jednu učebnu. Pro nás pedagogy to znamená větší nároky na přípravu. Pokud se totiž věnujete jedné třídě, pro tu druhou musíte mít nachystanou samostatnou práci. Ve výsledku je to ale prospěšné, protože děti se naučí samostatnosti, což později oceňují i učitelé na dalších školách. Ti starší také pomáhají prvňáčkům zorientovat se v novém prostředí," uvedla Milena Švorcová, ředitelka Základní školy v Bílém Újezdě.

Slavnostně ve velkém sále Pelclova divadla zahájila školní rok i ZŠ Mozaika. Kromě přivítání všech žáků má totiž sama škola důvod k oslavě. Letos jí je dvacet let. Žáci, kteří do tříd zavítají letos poprvé, dostali z rukou svých třídních učitelek a učitele kornout sladkostí.

Průšvihy ředitelů, když byli žáky

Milan Maršík, SPŠ Dobruška: V době středoškolských studií jsem bydlel v domově mládeže. Na konci  školního roku jsme z radosti, že už budou prázdniny, vyhazovali z okna domova na trávník toaletní papír a podobně. Pak jsme to museli jít uklidit, takže nás radost přešla.

Iva Přibylová, 
ZŠ T.G.M. Borohrádek: Jednou jsme panu učiteli na fyziku natřeli tabuli nějakým máslem nebo sádlem, a on pak chudák přišel do třídy a nemohl vůbec použít křídu.

František Klapal,
 ZŠ a MŠ Doudleby nad Orlicí: Největší průšvih jsem měl ve čtvrté třídě,  na výletě v Orlických horách. Právě začaly kvést pampelišky a já jako vzorný žák a předseda třídy jsem vyslechl paní učitelku, která nám povídala, že zatímco  na horách ještě kvetou, v Rychnově už odkvetly.  Nevím, co mě to napadlo, ale  já jsem tu kytku ukopl. Na místě jsem byl pokárán a  dostal jsem poznámku.

Vilma Urešová,  ZUŠ Opočno: Já jsem byla hrozně vzorná, žádný průšvih jsem nikdy neměla. Možná jsem někdy zapomněla přinést peníze na SRPŠ.