Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Provedu zámkem třeba i jednu jedinou babičku, která k nám vážila dalekou cestu“

Doudleby nad Orlicí – Místní renesanční zámek zdobí daleké okolí, jeho správcem je PETR DUJKA, který se rozpovídal i o tom, jaké to je vlastnit v rodině zámek. Prozradil nám také spoustu zajímavostí ze svého života.

18.5.2016
SDÍLEJ:

Správce doudlebského zámku Petr Dujka.Foto: Archiv Petra Dujky

Co na doudlebském zámku momentálně připravujete, chystají se nějaké změny, případně další opravy?
Kromě kulturních akcí a pravidelných trhů nás nyní čeká především akutní renovace střechy, která je již takřka v havarijním stavu. Plus se možná podaří i

Eleonora DujkováEleonora Dujková rozená
z Bubna-Litic se narodila 24. dubna 1929 ve Vídni.
Pochází z českého šlechtického rodu Bubnů z Litic.

Po válce byl její otec vězněn 14 měsíců a ona musela 
s matkou a bratrem Adamem bydlet v podnájmu.

V roce 1949 byl zámek v Doudlebách zkonfiskován a 
zestátněn.

Eleonora byla nucena opustit gymnázium a absolvovala kurz pro zdravotníky. V roce 1960 začala pracovat jako pomocná síla v dietní jídelně a následně jako servírka.

Od roku 1969 pracovala jako prodavačka v prodejně novin Svobodného slova. Správcem doudlebského zámku je nyní její syn Petr Dujka.

neméně urgentní rekonstrukce dvou, možná tří komínů z dvanácti. Záleží však i na tom, jak se k této problematice zachová Královéhradecký kraj, do kterého tento unikát patří. Pokud se přístup kompetentních osob a úřadů k významným kulturním památkám (a kultuře obecně) výrazně nezmění, vlastními silami zvládneme všechny potřebné a náročné opravy zděděné po minulém režimu jen těžko.

Jaké oblibě se těší nedávno vybudované přírodovědné muzeum?
Přestavbou bývalé zámecké sýpky se nám postupně podařilo vytvořit a zpřístupnit přírodovědné muzeum, kde je kromě stovek vzácných exponátů také rozměrné diorama s tématem lesní zvěře a nově dokonce i pravý pytlácký koutek. Prý je to největší soukromé muzeum svého druhu v naší zemi. Součástí muzea je i speciální expozice z kukuřičného šustí s názvem „Rok na vsi", která vznikla přímo pro náš zámek. Tým pod vedením šikovné paní Jarkovské z Třebechovic na tomto projektu pracoval více než dva roky a opravdu nelze říct nic přiléhavějšího než, že „to se zkrátka musí vidět". Děti to navíc mají z muzea jen pár kroků do oblíbeného Babiččina dvorečku, kde mohou zblízka vidět a poznat všechny druhy domácích zvířátek většinou i s mláďátky.

Mají v této hektické době lidé vůbec zájem o historii a návštěvu památek? A mohou na vás návštěvníci narazit také v roli průvodce?
Zájem naštěstí je. Mám vypozorováno, že mimo sezónu k nám chodí hodně rozdílná skladba lidí, než o prázdninách. Jsou to lidé zajímající se o historii, o architekturu, o náš rod, nástropní malby, mytologii… a protože v našem zámku je unikátních zajímavostí dost a dost, mají tu dostatečné vyžití a často se prohlídky rozvinou v dlouhé a zasvěcené debaty.

Co se týče provázení, osobně provázím poměrně často, dalo by se říci, že kdykoli, kdy je potřeba. A pokud mám chvilinku, provedu zámkem třeba i jednu jedinou babičku, která vážila cestu zdaleka a ani nevěděla, že toho dne je zámek zavřený. Také se snažíme vždy výklad maximálně přizpůsobit konkrétním návštěvníkům. Od dětí ze školky, přes studenty dějin historie, až po seniory. Dnes jsem třeba prováděl děti ze zvláštní školy z Rychnova nad Kněžnou. Objednaly si mě učitelky, kterým se „úprava" prohlídky právě pro ně v loňském roce líbila. Náš tým sice není velký, ale pokud to jen trochu jde, jsme připraveni postarat se o zájemce všichni a ani já nejsem výjimkou. Vnímáme to jako samozřejmost. Vážíme si každého hosta.

Mohl byste alespoň zčásti přiblížit nám neznalcům, jaké to je žít na zámku a jak je složité se o něj starat?
Když mi někdo řekne, „jé, ty se máš, ty máš zámek," odpovídám s úsměvem, „to ty se máš, protože ty zámek nemáš!" Takže vás možná zklamu, protože si tady vlastně nežiju jako na zámku. Je to tvrdá práce, která nikdy nekončí. A protože práce spočívá nejen v údržbě zámku a interiérů, ale spravujeme i okolní budovy, které by měly zůstat uchovány pro další generace, je jasné, že na nějaký idylický zámecký život prostor prakticky nezbývá. Velká část rodinných rozpočtů nejbližšího příbuzenstva jde nenávratně do bezedné zámecké studny. Výdělky z lesů a polí, či z nájmů bohužel režii nepokryjí a tak musíme obracet každou korunu několikrát, než ji investujeme.

Majitelkou zámku je vaše maminka, předpokládám ale, že různé zařizování a starost o běžný chod už spadá na vaše bedra?
Na ten běžný provoz ještě stačím. Navíc jsem měl to štěstí, že z pracovního úřadu mi byli přiděleni lidé, na které je takové spolehnutí, že i když jim skončila ta dotovaná část, zůstávají. Nechávám si je a budou tu moci pracovat, dokud mne sami neopustí. Což už se mi také stalo. Zemědělské pozemky si dnes obhospodařujeme částečně sami, i v lesích hospodaří kvalifikovaný personál. Pomáhá mi, že nejsem na věc sám. K závažným rozhodnutím přibírám členy rodiny, navíc je tu s námi maminka, která nikdy nezůstává stranou.

Mohl byste nám trochu přiblížit, jak vypadal váš život předtím, než jste se začal společně s maminkou Eleonorou Dujkovou (rozenou Bubna-Litic) o zámek starat? Měl jste nějaké vysněné povolání?
Pracoval jsem jako údržbář v nemocnici v Praze, takže jsem se pohyboval mezi úžasnými lidmi, kteří v době naštěstí již minulé nemohli z politických důvodů uplatnit své vzdělání. Po změně režimu jsem na stejné klinice pracoval jako správce a než jsem se v Doudlebách začal starat o rodinné dědictví, podnikal jsem.

A vysněné povolání? Já chtěl být v dětství ještěrkářem, takovým, co vozí na nádražích vagónky s kufry, později letcem, dirigentem, lesníkem jako tatínek. Anebo milicionářem – pardon – milionářem. (smích)

Jak jste dříve vnímal skutečnost, že zámek, který patřil vaší rodině, přešel do rukou státu? Jaké jste měl pocity, když po revoluci vaší rodině majetek vrátili?
To bylo v devětačtyřicátém a mne tehdy bylo mínus dva. Často jsme ale jako malí s rodiči do Doudleb či na Horní Jelení jezdili. Nebylo sice reálně kam, ale minimálně na hřbitovy zavítat byla povinnost. Také jsme se někdy dostali i do zámku. Tehdy tu ještě něco málo z nábytku zbylo. Bydlela tady rodina, která v rámci možností provozovala něco jako správcovství. Ti nás tehdy vždy vítali se slovy „vítáme vás u vás, posaďte se u vás, do vašeho, atd." Potom přišel rok, myslím, 67 a zámek byl po náročných opravách otevřen pro veřejnost. A tehdy jsem se od průvodkyň například dozvěděl, že rod Bubna-Litic zámek propil. Podobné lži jsem tu během prohlídek slýchával vícekrát. Častokrát jsme s maminkou se vstupenkou v ruce anonymně procházeli zámeckými místnostmi (kam namísto kamsi zmizelého rodinného majetku nainstalovali výstavu vamberecké krajky) a maminka nám při výkladu šeptem vyprávěla příhody, které se v té či oné části interiérů v jejím dětství udály. Popisovala také, jak to v místnostech dříve vypadalo, měl jsem tudíž později snadnější rozhodování při obměnách interiérů z „krajky" do původního stavu.

A pocit při zestátnění? Jak říká maminka: pro nikoho by nebylo jednoduché, kdyby byl osobně svědkem toho, jak přichází o majetek. Jaký může mít pocit člověk, kterému někdo něco doslova ukradne před očima? Pocit při návratu, o čtyři dekády později, byl samozřejmě dobrý, jako když se vrací domov, ale velmi záhy jsme si uvědomili, jaký obrovský kus práce je před námi a jak dlouhá cesta nás čeká. Jdeme po ní a leccos už se povedlo.

Doudlebský zámek
a jeho historie
Zámek nechal v roce 1588 postavit Mikuláš Starší z Bubna.

Původně sloužil jako letní sídlo, později byl využíván jako lovecký zámek.

Bez zajímavosti není, že rod Bubnů stavbu vlastní (s výjimkou let 1948 až 1993) nepřetržitě. Nevelký, ale půvabný zámek je dílem italských renesančních umělců.

Unikátní sgrafitová výzdoba, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, je vysoce ceněna odborníky i širokou laickou veřejností.

Pokud máte nějaký volný čas, co rád děláte? Jaké máte koníčky?
Říkám vždycky, že i to řízení rodinné firmy je vlastně koníčkem. Dalším mým velkým a celoživotním hoby je myslivost. Na relax si najdu trochu času spíše v zimě. Mám rád hory, když to jde, jezdím lyžovat.

Zbude vám vůbec čas na rodinu?
Je pravda, že na rozdíl od ostatních nejezdím z práce na víkend domů. O víkendech máme otevřeno. To by nešlo. Drtivou většinu času trávím v Doudlebách, jako pravověrný pracující důchodce, odloučen od Prahy, ve které jsem trávil celý život a kde doposud žije celá moje rodina. Ale když se na mne přijedou podívat, to víte, že si na ně čas udělám.

Zmínil jste v úvodu akce pro veřejnost. Na co se mohou návštěvníci zámku těšit v nejbližší době?
Dvaadvacátého května bude na zámku koncert proslulého bluesového kytaristy Davida Evanse z USA, 24. června přijede zahrát Jaroslav Hutka. A bez přestávky po celý rok se vždy k polovině kalendářního měsíce v areálu konají oblíbené farmářské, někdy farmářské a řemeslné trhy, většinou s doprovodným programem. Ty nejbližší nás čekají 19. 6., přivítáme jimi léto. Jste srdečně zváni!

Autor: Stanislava Preclíková

18.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto

Budeme opět kroužkovat ve velkém?

Ilustrační foto

Týnišťské hráčky přivezly dvě výhry z palubovek soupeřek

Kuriozity volebních místností: Autoservis, dům hasičů i sauna

Královéhradecko - Poslance lidé do sněmovny pošlou z různých míst. V Petříkovicích na Trutnovsku volební komise sídlí na koupališti, V Polici na Náchodsku zase v prostorách sauny.

Dobruška ovládla i druhé derby s Krčínem, vítězný obrat přišel až po změně stran

Dobruška - Prvoligové národní házenkářky Dobrušky se již podruhé v podzimní části střetly se sousedním rivalem z Krčína a stejně jako v prvním duelu vyhrály, i když se hodně nadřely.

Češi v cizině se k volebním urnám nehrnou

Královéhradecko, Náchodsko - Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky začínají dnes úderem 14. hodiny.

Chrudim dvakrát udeřila v oslabení

Východní Čechy - Krajská hokejová liga: Jičín je stále bez ztráty, na bydžovském ledě rozhodl zápas ve třetí třetině.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení