Důležitým symb

olem Velikonoc je pomlázka. Z mladých proutků vinné révy nebo vrby si ji chlapci pletli sami a toto umění se předávalo
z generace na generaci. Takzvané „šlehání“ pomlázkami nebo proutky nebylo jen bohapustým mlácením žen a dívek. Chlapci dívky šlehali proto, aby byly zdravé, pilné a veselé po celý rok. Předávali jim tím svěžest, mladost, ohebnost, mládí a zdraví. Úkolem dívek pak bylo připravit malovaná vejce, která jsou symbolem života.

Na pomlázku vážou děvčata koledníkům stuhy. Každá barva pentle má svůj význam:

- Rudá znamená náklonnost a lásku
- Modrá je naděje
- Žlutá signalizovala odmítnutí
- Zelenou barvou stuhy dávala dívka chlapci najevo, že je jí oblíbený

Oblíbenou tradicí v českých zemích je polévání děvčat studenou vodou či dokonce vhození ženy do potoka, pokud. Voda má očistný charakter, tekoucí voda pak zaručovala mládí a krásu.

K Velikonocům však neodmyslitelně patří i jídlo. Na svátečním stole nesmí chybět mazanec a velikonoční beránek, symbol záchrany - ztělesnění Ježíše Krista, jenž se obětoval pro spásu světa.

Dalším ze symbolů svátků jara je zajíček. Ten pochází z pohanských rituálů oslavující příchod jara, v byzantských dějinách ale představoval zajíc Krista.

Symbolika zajíce pochází z tradice oslav svátku pohanské bohyně plodnosti Eostre. Z jejího jména je odvozeno slovo Easter, anglický název křesťanských Velikonoc. Podle legendy se bohyně Eostre proměnila ptáčka, který umrzl ve vánici, a pak v zajíčka, který pak z vděčnosti každé jaro kladl vejce.

Velikonoce jinde

Kříž je nejdůležitějším z křes-ťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k nejvíce krutým a ponižujícím trestům.

Beránek představoval v ži-dovské tradici izraelský lid jako boží stádo, které vede Hospodin. Židé na Velikonoce jedli beránka - symbol svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista.

Vajíčko je symbolem nového života, protože samo zárodek života obsahuje. V mnoha kulturách je vejce symbolem plodnosti, života a vzkříšení a důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době.

Zajíček má zřejmě původ v pohanských rituálech, ale můžeme ho najít i v byzantské ikonografii, kde představoval Krista.

Každá země světa má své velikonoční zvyky a tradice:

Německo:
Velikonoce začínají mší, která se koná v sobotu večer a pokračuje až do nedělního rána. Velké oblibě se zde těší velikonoční zajíček, který zanechává v trávě schovaná čokoládová vajíčka a jiné sladkosti.

Francie:
Velikonoce jsou ve znamení různých čokoládových sladkostí v podobě vajec, zajíců a dalších figurek. Francouzi také věří, že na Velký pátek všechny zvony odletí do Říma a odnesou s sebou zármutek z Kristova ukřižování. V Římě jsou pak požehnány a vrací se zpátky na Velikonoční neděli se spoustou čokoládových dobrot a vajíček pro děti. Ty je pak v neděli v zahradách sbírají.

Španělsko:
Velikonoční oslavy trvají celý předvelikonoční týden zvaný Semana Santa (Svatý týden). Začínají Květnou nedělí a vrcholí Velikonočním pondělím. Ve všech větších městech se v tomto týdnu konají procesí. Průvody lidí ve středověkých sutanách putují městem a nesou bohatě ozdobená nosítka s Kristem či jinými biblickými postavami v životní velikosti. Průvody sledují davy lidí.

Itálie:
Do Říma se na oslavy velikonočních svátků sjíždějí poutníci z celého světa, aby si společně s papežem připomněli umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Za nejoblíbenější velikonoční specialitu se obecně považuje pečené jehněčí. Hodně se pečou také preclíky. Jejich zkroucený tvar má představovat složení rukou při modlitbách

Velká Británie:
K velikonoční svátkům patří vajíčka. Kromě slepičích a křepelčích obsahuje velikonoční nabídka i krůtí, bažantí, pštrosí a dokonce i vajíčka racků. V britských rodinách se pořádají “hony na vajíčka“, která jsou poschovávaná po celém bytě a na zahradě.

S britskou královskou rodinou je spojený velikonoční zvyk, který se traduje od 12.století. Při bohoslužbě na Zelený čtvrtek obdarovával anglický panovník chudé. Zvyk se změnil v 15.století tak, že se počet obdarovaných shodoval s věkem panovníka. Dnes mince speciálně ražené pro tuto příležitost nedostávají jenom chudí, ale také sirotci, vdovy a lidé, kteří se aktivně věnují dobročinnosti.