Na oslavu je odvezlo koňské spřežení.

„Nápad to byl můj a mého taťky. Jízda kočárem ale pro ně byla překvapením, babička s dědou o tom neměli ani tušení. Koně je odvezou do Voděrad, kde se koná oslava. Uvidíme, jestli nás s tím nevyhodí," obávala se vnučka oslavenců Lenka Nosálová, nakonec zbytečně.

Koně pro ně nepřijeli poprvé

Napadlo ji to proto, že sama má doma koní pět, a když před lety slavili prarodiče zlatou svatbu, vezli je poníci.

„Letos jsme to nechtěli mít stejné, tak jsme sehnali velké koně, protože naše moc do vozu nejsou," přiznala Lenka Nosálová, která kočár vybavila dekami, aby oslavencům nebyla zima.

„Uvidíme, jak se rozhodnou, protože kdykoliv můžou nasednout do auta a kočár může dojet sám, nebo spíš s dětmi, které pojedou s nimi," dodala vnučka.

MANŽELÉ RŮŽENA A VÁCLAV BOHÁČOVI oslavili výročí svatby netradičně. Na oslavu je odvezl kočár.

Napříště dostali všichni zákaz

To, že občas oslavencům jejich potomstvo hne nervovou soustavou, potvrdil i jejich syn Vlastimil Boháč.

„Před pěti lety jsme jim, aniž by o tom předem věděli, udělali svatbu na úřadě. Tak jsme letos dostali bu bu bu a zákaz něčeho podobného. Na to jsem jim řekl, že se bát nemusí, že letos žádná svatba nebude," usmíval se jejich syn.

A co na to samotní manželé Boháčovi? „Jsme v šoku, protože jsme nic takového nechtěli. Měli jsme to už při padesátém výročí. Je to pro nás velké překvapení. Takových starostí, co kolem toho všichni měli. Vždycky přijdou s nějakým takovým nápadem," shodují se oslavenci.

Kromě kočáru na ně čekalo i představení v podání kamarádek Růženy Boháčové, které jim i zazpívaly.

Nakonec však oslavenci do kočáru přeci jen nasedli a spolu se svými pravnoučaty odjeli do Voděrad, kde na ně čekalo pohoštění.

Nejkrásnější zážitek? Nejspíš tento…

Vždycky je prý něco hezkého a něco horšího. Hlavní pro manžele je ale to, že jsou všichni zdraví.
Ovšem na jeden okamžik nezapomenou. A to, když Václava Boháče probudili po operaci, při které mu lékaři měnili srdeční chlopeň. „Všichni čekali, až to jednou cvakne, jestli budu dýchat," vzpomíná Václav Boháč.

Popřáli jim

Ať tady s námi ještě dlouho jsou a zůstanou stále takoví, jací jsou. Opravdu nám hrozně pomáhají, hlavně s dětmi. Je jim přes osmdesát a každou chvíli nám hlídají tři děti, což v tomhle věku málokdo zvládne. Děda nám pomáhá i se dřívím. Strašně toho pro nás dělají.   Lenka Nosálová, vnučka

Ať jsou tady s námi co nejdéle a ať si užívají života. Jinak jim ještě přeji hodně zdraví. Snad mají všechno, co chtějí. Hlavně mají jeden druhého a děti jim dělají radost. Takže ať jsou spokojení.   Miloš Nosál, manžel vnučky Lenky

Já jim přeji hodně zdraví, abychom se za pět let sešli znova, po šedesáti letech. To si myslím, že by už byl výkon. Když si člověk uvědomí, že to je rok a půl, co si děda vykloubil a rozdrtil kotník, tak už normálně chodí, ani hůl nepotřebuje. Vozíček odložil už po půl roce. Přeji jim hodně zdraví a aby nám ještě nějaký rok vydrželi.   Vlastimil Boháč, syn

MANŽELÉ RŮŽENA A VÁCLAV BOHÁČOVI oslavili výročí svatby netradičně. Na oslavu je odvezl kočár.