"Všichni se hrozně báli, protože nikdo nevěděl, jestli nebudou mrtví v ulicích, přeplněné márnice. Přicházely zprávy z Itálie, kde se celý systém hroutil. Přistoupilo se k drakonickým opatřením jako úplná uzavření. Ale soudy úplně uzavřít nejdou a ani pro to tady není legislativní rámec. Museli jsme to řešit trochu selským rozumem. Svědkové se třeba omlouvali, že nepřijdou k soudu, protože se bojí jet hromadnou dopravou, byli mezi nimi první nemocní, lidé v karanténě. Spíš jsme vyhovovali žádostem o odročování jednání a je pravda, že na samém začátku pandemie jsme se dohodli, že nařízené věci odročíme paušálně. Potom jsme museli trošku dohánět, ale bylo toho relativně málo," uvedl v rozhovoru pro Deník Michal Strnad.

Dostali jste na stůl i nějaké případy v souvislosti s porušováním opatření v nouzovém stavu?
Ne. To jsou záležitosti, které řešila hygiena, případně policie jako přestupky. Je ale pravda, že v trestních věcech v několika málo případech se objevila přísnější kvalifikace pro obžalovaného. Když byla například krádež spáchaná v době nouzového stavu. Paragraf je koncipován tak, aby postihoval trestnou činnost v době, kdy infrastruktura funguje v nouzovém režimu. To znamená, že lidé nedávají tolik pozor, policie nemůže tolik zasahovat. V zásadě je to opatření proti rabování. Ale nakonec i o tom nejvyšší soud rozhodl, že při použití těchto přísnějších ustanovení je třeba přihlížet k tomu, jestli někdo kradl, protože dům nebyl hlídaný, protože byl majitel v karanténě nebo v nemocnici. Nebo někdo kradl prostě proto, že je zvyklý krást celý život a měl tu smůlu, že se "trefil" do nouzového stavu. Ti lidé kolikrát ani nevěděli, jestli je nebo už není nouzový stav.

Máte dost soudců?
Máme. Je to ale trošičku ošemetné. Aktuálně tabulkově i reálně máme jedenáct soudců. Prakticky je ale jeden kolega na dlouhodobé stáži u Krajského soudu v Hradci Králové a jedna kolegyně nám nyní oznámila radostnou novinu, že se chystá na mateřskou dovolenou. Až odejde, budeme mít devět soudců. Na malém soudu je úbytek i jednoho soudce poměrně dost znát.

Teď nově došlo k přepočtu potřeb soudců a nám počet snížili z jedenácti na deset, což si myslím, že vcelku odpovídá množství věcí, které řešíme. Ale každý úbytek je potom znát. Kolegyně například řeší opatrovnickou agendu, dostane k vyřízení každý měsíc třeba 40 věcí, na úseku opatrovnickém jsou tři soudci a každý z nich by měl dostat půlku z toho, co zbyde po nepřítomném soudci - to už je šedesát a je to dost špatně řešitelné. Musíme pak řešit, jestli na tom úseku někdo vypomůže, je to komplikované.

Shání se těžko noví soudci?
Velmi těžko, protože to bohužel nemáme v rukách. V současné době je v legislativním procesu novela zákona o soudech soudcích, která nově upravuje výběr soudců. Do té doby platí instrukce ministerstva spravedlnosti, která hovoří o výběrovém řízení a preferuje systém justičních čekatelů. Žádného justičního čekatele nemáme, za celý kraj navrhuje ministerstvu ke jmenování nové adepty předseda krajského soudu potom, co si vyhodnotí, kde je největší potřeba. Suma sumarum je potřeba, aby zde byl nějaký adept, který má nějakou justiční praxi, má speciální justiční zkoušku, odbornou zkoušku, věk, protože soudcem se může stát od třiceti let věku, a takových lidí je poměrně málo. Nehledě na to, že jinde může být potřeba soudce výraznější. Soudcovská populace stárne a odchází. Soudci zaniká funkce se 70 lety věku. Velká část soudců tohoto věku profesně ani nedožije, protože ta práce je opravdu náročná a odcházejí do důchodu dříve.

Tím pádem je to problém. Záleží potom na tom, koho ministerstvo navrhne panu prezidentovi, aby ho jmenoval, a záleží na tom, kdy se pan prezident usmyslí, že bude jmenovat nové soudce.

Jaké vážnější případy se v Rychnově řešily?
Měli jsme tu gang zlodějů aut, byla to rozsáhlá činnost na území celého kraje, dokonce i okolních krajů. Měli jsme tady i případ napadení soudního exekutora s ublížením na zdraví. Stále se nám pak vrací drogové soudy. Distributoři drog, pervitinu, marihuany. Lidé si pořád myslí, že když doma pěstují konopí a mají zadělané rolety, že se na to nepřijde. Každý rok tu máme jeden či dva případy a když mluvím o jednom či dvou případech, většinou nejde o jednoho pachatele, ale většinou to bývá skupina lidí. Může se také stát, že někdo si pěstírnu pořídí někde na zapadlé vesnici v Orlických horách, kde si koupí či pronajme domek. Jedním z těch indikátorů, který pomáhá s jejich odhalením, je zvýšený odběr elektřiny.

Jaký problém v současné době v justici všeobecně trápí nejvíce?
Problém je v časté, neustálé změně zákonů, na úkor právní jistoty. Máme nový občanský zákoník, který je účinný od roku 2014, a přesto se stále vyvíjí. A týká se to procesních předpisů, občanský soudní řád se neustále mění, exekuční řád. Je to svým způsobem i zajímavé politické téma. Ta pozornost se přelévá podle společenské poptávky. Od věřitelů, kdy je třeba vymoci co nejvíc na dluzích, k dlužníkům, kdy je třeba je co nejvíc chránit. Výsledkem je potom často taková lidová tvořivost v zákonech a neustálé změny. Pokud se vám exekuční řád změní několikrát do roka, tak je skutečně problém, jakým způsobem podle něho kvalitně soudit. Ten řád je procesní předpis, jakým způsobem se exekuce vede. Samotní exekutoři pak z toho taky mají hlavu v "pejru".

Je tady hodně exekučních řízení?
Byla svěřena soudním exekutorům, což je do určité míry podnikatel a do značné míry potom reprezentant státní moci poté, co byl soudem pověřen k provedení exekuce. Třeba za rok 2020 jsme pověřili exekutory ve více než dvou tisících případech (2 036). V roce 2019 to bylo 2 420 a letos do května 1053. Když přičteme něco za červen a vynásobíme dvěma, tak se dostaneme k číslu, které se blíží spíš k roku 2019. Počet těchto věcí je za poslední roky stabilní. Soud pak vstupuje do záležitosti v okamžiku, kdy se povinnému exekuce nelíbí a podá návrh na odklad nebo na zastavení, protože o tomto rozhoduje soud.