Dílo Karla PoláčkaRomány:
Muži v ofsajdu (1931), Hráči (1931), Michelup a motocykl (1935),
Hostinec u kamenného stolu (1941, román kryl svým jménem malíř V. Rada), Bylo nás pět (posmrtně 1946),
Tetralogie (zde Poláček čerpá ze zkušeností z rodného města):
Okresní město (1936), Hrdinové táhnou (1936), Podzemní město (1937),
Vyprodáno (1939), Pátý díl se zachoval pouze ve zlomku.

Povídky:
Povídky pana Kočkodana (1922), Povídky izraelského vyznání (1926),
Bez místa (1922),
Novinářské prózy založené na karikatuře a jazykové komice:
Mariáš a jiné živnosti (1924), Čtrnáct dní na vojně (1925),
35 sloupků (1925), Okolo nás (1927)
Pro děti:
Edudand a Francimor (1933),
Se žlutou hvězdnou (posmrtně 1959), Poláčkův deník z roku (1943)
www.spisovatele.cz

Projděme symbolicky Poláčkovým rodištěm prostřednictvím „Průvodce Rychnovem" autora Josefa Kráma a zastavme se na pár místech spjatých s životem velkého spisovatele a novináře.

Poláčkova 
základní škola

Karel PoláčekNovinář, představitel meziválečné humoristické a satirické prózy, se narodil česko-židovské živnostenské rodině. V Rychnově nad Kněžnou začal studovat gymnázium, které dokončil v Praze. Poté pracoval jako úředník. V roce 1914 narukoval do války, na srbské frontě se dostal do zajetí.
Po válce začal v roce 1920 publikovat do periodik Nebojsa a Tribuna.

Náležel k okruhu autorů kolem Lidových novin. Vedle bratří Čapků se přátelil s Ferdinandem Peroutkou. Od roku 1922 byl redaktorem Lidových novin, Tribuny a Českého slova. V letech 1927 – 1930 řídil humoristický čtrnáctideník Dobrý den.
S Karlem Čapkem se uvedli jako autoři nově zavedeného sloupku. 
Po Mnichovu poslal Karel Poláček svoji jedinou dceru do Velké Británie, sám však nestihl včas odejít. Z Lidových novin byl z rasových důvodů propuštěn a nesměl publikovat.
V roce 1943 se Karel Poláček přihlásil dobrovolně do transportu do Terezína, když do něho byla zařazena jeho životní družka. Zavražděn nacisty byl před 70 lety, 21. ledna 1945, v koncentračním táboře v Gliwicích.

Od Chaloupek poblíž říčky Kněžny vystoupáme pěšinou po schodech k bývalé hasičské zbrojnici (dnes státní okresní archiv), jež sousedí po levé straně se základní školou, donedávna speciální školou. Tato žluto–bílá budova z roku 1819 (v průčelí latinsky psaná pamětní deska) bývala původně obecnou školou se třemi a později pěti třídami, do níž chodíval i Karel Poláček či chcete-li Petr Bajza z knihy Bylo nás pět.

Poláčkův 
rodný domek

Dojdeme pak k okresnímu ředitelství Policie České republiky. Jeho vysoká světlá budova z roku 1979 na rohu Palackého a Zborovské ulice stojí kousek od místa, kde stával jednopatrový Poláčkův rodný domek. Ten tu stál ještě v roce 1967, kdy se u příležitosti 75. výročí nedožitých narozenin spisovatele a novináře Karla Poláčka slavnostně odhalovala jeho busta. Rodný domek spisovatelův byl pak v době komunistické totality odstraněn roku 1974. U televizního filmu „Do Královéhradeckého kraje za Karlem Poláčkem" opravme tři chyby:
1. Poláček se nenarodil v domě na rohu Starého náměstí a Palackého ulice, na němž je pamětní deska, ale o nějakých 300 metrů ve stejné ulici níž. Poláčkův rodný dům byl zbourán roku 1974 v souvislosti s asanací středu města.
2. Habrováci nebyli z Chaloupek. Habrová je okrajová vesnická část města a Chaloupky tvoří soubor kdysi řemeslnických dvojdomků pod zámkem ve středu města.
3. Poláčkova busta není naproti škole, do níž chodil.
Připomeňme aspoň my tady její osudy: v roce 1967 byla slavnostně odhalena nedaleko Poláčkova rodného domu v Palackého ulici (byl u toho i Josef Škvorecký jako zástupce Svazu československých spisovatelů), v březnu 1992 pak přenesena na symbolický Slavín mezi kostel Nejsvětější Trojice a starou zvonici (tam ji spoluodhalovala Poláčkova dcera Jiřina Jelinowiczová) a v červnu 2003 beze slávy byla přemístěna na náměstí Karla Poláčka.
Nejasnosti kolem Poláčkovy smrti

Dovolte malou odbočku k datu Poláčkova úmrtí: Poláček nezemřel 19. října 1944 v Osvětimi, jak se uvádělo skoro ve všech publikacích. V samém počátku našich polistopadových změn vyšel v časopisu Kmen nenápadný článeček, uvádějící, že Poláček zahynul v lednu, možná v únoru 1945. Ještě na Vánoce 1944 – citujeme – tento starší, hubený, skromný a neprůbojný pán pomohl připravit i pro ostatní spoluvězně taneční představení se zpěvem, napsal jim i německy psaný skeč. Nás by mělo zaujmout, že toto představení vyznělo jako protifašistická satira, předvídající konec války. Ostatně Poláčkova spoluvězeňkyně z Osvětimi Klára Baumöhlová z Prešova, podala svědectví osobně při 2. Poláčkovském sympoziu v roce 1995 v Rychnověu. Datum Poláčkova úmrtí je tedy 21. leden 1945 koncentrační tábor Gleiwitz.

Poprvé ve městech Poláčkova konce

Studenti rychnovského gymnázia uctili 17. prosince 2010 v polských městech Zabrze a Gliwice památku Karla Poláčka. Třiadvacetičlenná skupina, vedená vyučující této školy Ivou Bořkovou, dále Martinou Langerovou, pověřenou rychnovským městským úřadem, a Josefem Krámem jako tlumočníkem, byla vůbec první, která z Rychnova navštívila města, spojená s posledními dny Poláčkova života v tamních koncentračních táborech. ⋌(six)