Měl ještě dvě sestry a jednoho bratra. Ještě v dětském věku odešel za vzděláním do Prahy, v klášteře v Praze začal pronikat do světa literatury. Cestu do klášterní knihovny mu otevřela příhoda, kterou diváci mohli vidět i v již zmíněném seriálu. Náhodou přivedl k životu zdánlivě mrtvého klášterního knihovníka. Po zrušení kláštera se v Praze protloukal, jak se dalo. Vrátil se do Dobrušky. Pracoval jako úředník, ale nakonec se začal učit v kupeckému umu u svého otce. Pak se osamostatnil a jako 23letý se oženil s Marií Annou Ježkovou. Během deseti let se jim narodilo šest dětí, z nichž se jen tři dožily dospělosti a svého otce přežila pouze nejmladší dcera.

Hek šířil knihy a noviny, jeho knihovna čítala téměř 3 300 svazků knih. Byl také radním protokolistou a v kupectví se mu dařilo. Ale v květnu roku 1806 zachvátil město rozsáhlý požár. Hořící radniční věž spadla na Hekův dům. Plameny pohltily vše.

"Hekovi zbylo v kapse ohořelého kabátu pouhých 15 krejcarů. Hek svou škodu uvedl částkou 17 tisíc zlatých, byla to částka ohromná, znamenající cenu několika měšťanských domů," píše Josef Johanides ve stručném životopisu Františka Vladislava Heka.

Podruhé Heka ožebračil finanční patent z roku 1811 a potřetí dražba roku 1822. "Hekovi vydražili i svršky a šatstvo," připomíná Josef Johanides.

Už o rok dříve Hekovi zemřela manželka.

Řada nepříjemností mu vyvstala také z veřejných funkcí, které zastával, a z intrik jeho nepřátel. Zabýval se například prodejem biblí, naneštěstí byly tištěné společnostmi, které byly jako protestantské v Rakousku zakázány. Vyšetřování ustál, ale při důkladném výslechu roku 1821 se přel se o každou formulaci a jak zmiňuje Josef Johanides, za protest proti nepřesnému protokolování byl dokonce potrestán vězením. Řadu potíží si způsobil i sepsáním pamfletu namířenému proti místním mocipánům. Vyšetřování se táhlo až do pozdního jara roku 1922. Hek byl raněn mrtvicí a ochrnul na pravou stranu.

Roku 1823 opustil Dobrušku. Cestoval z místa na místo. Nějaký čas žil v Janských Lázních, pobýval ve Vrchlabí, , Ochranově a osadě Nizké založené českými bratry. Byl také hostem manželů Rettigových v jejich rychnovském bytě, na zámečku v Bukovci u hraběnky z Redenu. Těch míst bylo více, a to včetně Kyšperku, dnešního Letohradu, kde 4. září 1847 zemřel.

"František Vladislav Hek byl svérázný básník a spisovatel, břitký ironik, pilný populizátor, nadšený osvícenec a stejně hluboký křesťan, schopný hudební skladatel, svým posláním buditel a profesí kupec z malého města. Měl mimořádný zájem o dění kolem sebe i věci veřejné, což bylo výjimkou mezi obrozenci jeho doby," dodává Josef Johanides.