"Nenadálá pohroma stihla budovu zdejšího gymnázia. Dne 6. dubna r. 1918 o 3. hodině ranní vzešel v kolně za zvonicí oheň, jenž v krátké době zachvátil střechu budovy gymnasijní a rozšířil se i na střechu kostelní. Ve dvou školních světnicích ve staré koleji i stropy se probořily," tak popisuje kniha Dějiny Rychnova nad Kněžnou událost, která přesně před 105 lety rozčeřila klidnou hladinu dění ve městě.

Rychnovské Piaristické gymnázium bylo založeno v roce 1714 zásluhou Norberta Leopolda Libštejnského z Kolowrat. Vyučoval zde řád piaristů, který na území českých zemí působil od roku 1631. Výstavba koleje piaristů byla dokončena až roku 1724, do té doby probíhalo vyučování v prostorách rychnovského zámku. Při tvorbě učebního plánu se nechal řád inspirovat Jezuity. Zpočátku mělo gymnázium pouze tři třídy gramatikální, ale v roce 1768 bylo povýšeno na pětitřídní ústav, když se doplnily dvě vyšší třídy (poetikou a rétorikou). Od roku 1849 se na gymnáziu začalo vyučovat v českém jazyce.
/Zdroj: Muzeum a galerie Orlických hor/

Oheň se rychle šířil, zachvátil i starou zvonici a střechu kostela Nejsvětější Trojice. Jak připomíná rychnovský badatel Josef Krám, z vyprávění profesora Václava Černého je známo, že stříkačka nemohla vytlačit vodu z řeky, hydrant nestačil. Požár vypukl v době stále ještě zuřící první světové války, což znamenalo, že muži byli na frontě, hasit museli studenti, ženy a staří lidé.

"Ježto vyjednávání města s majitelem nevedlo k cíli, zůstala budova neopravena a jest vydána zkáze. Gymnasium našlo pohostinné střechy v budovách obecných a měšťanských škol," líčí dále publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou.

Studoval zde například i František Martin Pelcl nebo Karel Poláček, který tady ovšem "rupl" ze tří předmětů a byl vyloučen.

Karel Poláček
Jak dobře znáte Karla Poláčka, jeho dílo a rodný Rychnov? Vyzkoušejte náš kvíz

Místo, kde instituce založená roku 1714 stávala, se nedávno dostalo pod drobnohled archeologů Muzea a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, kteří během rekonstrukce kostela Nejsvětější Trojice čistili a dokumentovali pozůstatky stavby piaristické koleje. Ta byla patrně patrně součásti velkolepého projektu zámeckého areálu z dílny Jana Blažeje Santini-Aichela.

Rekonstrukce si vyžádala odvodnění stavby a díky tomu mohli archeologové nahlédnout na dvůr koleje s původní dlažbou a odvodňovacím systémem i do původního pokračování patronátní chodby.