Dříve pracovala v Alfě, kde vydávala večeře. I tam byla spokojená, ale je ráda, že teď není zavřená v místnosti a může být i venku na čerstvém vzduchu.

Tento měsíc měla jít do důchodu, ale nechtělo se jí, a tak se nechala zaměstnat alespoň na zkrácený úvazek – 6,5 hodiny denně. Naštěstí jí to její zdravotní stav dovoluje. „Nebývám nemocná, tak jednou za tři roky se objeví chřipka,“ pochvaluje si Štěpánková, která nechce jen sedět doma, ale především se nechce vzdát svého milovaného zaměstnání. „Baví mě všechno, je to rozmanitá práce. Chvíli se něco píše, pak se třídí pošta. Důležitá je pro mě také komunikace s lidmi a především zdravý pohyb,“ pochvaluje si zasloužilá pošťačka.

Když dostala dotaz na nějaké zážitky z roznášení pošty, na žádné si nemohla vzpomenout. „Zážitky žádné moc nemám, třeba i jsou, ale hned to vypouštím a pak už na to nemyslím. Ale nepamatuji si, že bych za těch devatenáct let zažila něco zvláštního. My to tady na vesnici máme takové klidné,“ přemýšlí paní Štěpánková. Nakonec si však alespoň na jednu zvláštní zásilku vzpomene. „V doporučeném dopise v obálce přišly včely. Jednalo se o včelí matky, které byly nějak zabezpečené, aby nás neštíply, až je budeme doručovat,“ usmívala se Štěpánková. Zároveň dodala, že podmínky na poštách se změnily. „Dříve se mohla poštou doručovat živá zvířata, lidé hodně posílali králíky a holuby. Teď už se posílat nesmí. Nejspíš to zakázali ochránci zvířat,“ dodává.

Více administrativy

Zároveň pak vzpomíná, jak se to na poště za ta léta změnilo. Především přibylo hodně administrativní práce. „Dříve se totiž nevypisovalo tolik tiskopisů, byl jen jeden doporučený dopis. Také se nenosily letáky nebo katalogy, které si lidé objednávají. Pošťácké brašny jsou pak těžší. Ale zase se nosily noviny,“ vybavila si Štěpánková.

Nikdo jí však neurčuje, kolik toho musí uvézt najednou, poštu si rozděluje sama. Oficiální norma je do patnácti kilogramů. „Budova kvasinské pošty byla uvedena do provozu v roce 1985. Dříve byly v prodeji převážně dopisní papíry, pohlednice, ty už ale lidé dnes moc neposílají. Dříve jsme měli rozmanité zboží, drogerii. Teď tady máme spíše hračky pro děti, naučné hry, knihy a dokonce i pitíčka a mobilní telefony,“ ukazovala pošťačka.

Jana Štěpánková poštu doručuje výhradně na kole. „Jedna nepříjemnost s kolem se mi stala. Naštěstí jsem se nevybourala. Pouze mi sjela noha z mokré šlapky, zakymácela jsem se a jela jsem dál. Akorát se člověk zamrzí, jestli ho u toho nikdo neviděl,“ stydí se paní Štěpánková, která je obětavou doručovatelkou dokonce i v zimě. „To se snažím dostat se do každé schránky. I když je velké množství sněhu, stejně se nějak do té schránky dostanu, protože chci doručit všechno přesně a včas. Akorát mě mrzí, že si někteří lidé tu cestu ke schránce neprohrnou, ale že nedostanou poštu, to by se pak divili,“ nechápe. A dodává: „Doručování v zimě není jednoduché. Když je náledí nebo sníh, musím chodit pěšky vedle kola. V zimě pochůzka zabere mnohem více času, to chodím domů až za tmy.“

Nečekané útoky

O pošťácích se říká, že je nemají rádi psi a štěkají na ně víc než na ostatní lidi. Ani paní Štěpánková nemá se psy moc dobré zkušenosti. „Když jsem jednou doručovala zásilku, neslyšela jsem, že mám za sebou psa. Ten velký bílý pes se pak na mě pověsil, ale hned utekl. Divila jsem se, že mě nepokousal. Nejspíš to bylo ale tím, že už k nám běžel jeho majitel. Jindy jsem si povídala s paní, která měla vlčáka, který mi chtěl skočit do obličeje. Naštěstí jsem duchapřítomně a v poslední chvíli ucukla. Pak už jsem se tam bála chodit,“ přiznává.

A nějaké konflikty s nespokojenými zákazníky? Ty paní Štěpánková žádné nemá, každému se snaží vyhovět a vyjít vstříc. „S lidmi mám dobré zkušenosti, většina je ráda, když přijdu a popovídám si s nimi. Obzvláště ti, za kterými nikdo nechodí. U těch se zastavím o chvilku déle a poptám se jich, jak se mají. Samozřejmě že se někomu nelíbilo, když se něco nedoneslo, ale nikdo na mě nikdy nebyl zlý ani hrubý. Na celé Kvasiny si nemůžu stěžovat. A myslím, že ani oni na mě. Když potkám malé děti, dávám jim bonbonky a ony mi mávají,“ radostně se usmívala Štěpánková.

Obyvatelé Kvasin tedy nemusí mít strach, že by jim jejich pošta nebyla doručena, protože Jana Štěpánková se jistě postará, aby byla dodána včas.