V tuto dobu před rokem vrcholily přípravy, které byly dost hektické už z toho důvodu, že se pořadatelé potýkali s nedostatkem sněhu. Na svahu se pracovalo ve dne v noci. Před teplem a lijáky chránila vytvořené dílo obří plachta. Aby tady vyrostla desetimetrová hora sněhu, děla frčela o sto šest. Sníh přivážel i náklaďák, ale jen na přístupové koridory.

"Jinak jsme žádný sníh nevozili, všechen jsme vyráběli. Bylo třeba okolo 10 tisíc kubíků sněhu. Odraz by měl být ze sedmi metrů. Dělá se částečně z lešení, které se pokryje sněhem, a abychom zvětšili dopad, přivezli jsme velké balíky slámy, bylo jich asi 130," přiblížil přípravy Petr Prouza.

A to úsilí stálo za to. Deštné se do sportovní historie zapsalo zlatým písmem. Organizátoři obstáli na jedničku s hvězdičkou. To, jaký skok a podmínky dokázali pro jezdce vytvořit, se rovnalo malému zázraku, který udivil celý sportovní svět. Stály za tím dny a noci tvrdé práce a nadšení mnoha desítek lidí.

Díky těmto „srdcařům“ tepalo Deštné neopakovatelnou atmosférou a diváckou kulisou, kterou lidé kvůli šíření koronaviru zřejmě ještě dlouho jen tak nezažijí. Světovou elitu v akrobatickém lyžování vyburcovala k neuvěřitelným trikům, při kterých se tajil dech. Nikde jinde na světě jich doposud nebylo k vidění tolik.