„Před devíti lety jsem otěhotněla prvně. Řešila jsem ve svém životě mnoho zásadních problémů. Šlo o tragédii v rodině a k tomu se přidala řada dalších potíží. Těhotenství jsem snášela dobře. Nedocházelo mi však, že mé stresující období se může odrazit na psychice dítěte. To vidím až dnes. Tehdy jsem si jen přála, že až se miminko narodí, všechno se v lepší obrátí,“ sdělila Klára Ř. Tehdy měla jasno jen v tom, že otec bude u porodu. „Rozhodla jsem se pro opočenskou porodnici. Přišel den D. Příchod dcery byl rychlý, takže se jednalo o porod bez medikamentů, což s odstupem času vítám,“ pokračovala třiatřicetiletá maminka.
Podruhé jinak
Když otěhotněla před čtyřmi lety podruhé, kvůli dceři, která je velmi citlivá, se rozhodla těhotenství prožít co nejklidněji. „Četla jsem různou literaturu, brouzdala po internetu a rozhodla se pro přirozený porod.
Odmítala jsem však rodit doma. Nechtěla jsem dítě ohrozit. Navíc legislativa to nedovolovala. Věděla jsem, do čeho jdu. Manželovi jsem oznámila, že hodlám rodit ve Vrchlabí,“ vzpomíná Klára.
Porod v kleče
Přišly první bolesti a nastávající rodiče se vydali do sto kilometrů vzdálené porodnice. Maminka cítila, že je ještě dost času, tak se procházeli městem. „Když byly bolesti po pěti minutách, přišli jsme do porodnice. Po nezbytném vyšetření jsem oznámila, že hodlám rodit v kleče a nechci žádné medikamenty,“ prozradila maminka. Rodila na útulně zařízeném pokoji, kde ji podporoval manžel. Syn přišel na svět přesně tak, jak si přála.
„Přirozený porod mohu jen doporučit, ale lékař musí být na blízku,“ dodává Klára.
