Ne kvůli množství navštívených měst, ale pozorností, kterou na sebe prezident dokázal strhnout. Miloš Zeman včera po třech perných dnech opustil humna kraje pod nejvyššími českými horami.

V Kostelci nad Orlicí nedaleko místa, kde nyní sedíme, se nachází pobytové středisko, kam směřuje patnáct rodin syrských uprchlíků. Určitá skupina místních je proti. Prý má s uprchlíky různých národností špatné zkušenosti. Například že se po městě pohybují opilí.
 Myslím si, že od toho je městská policie a bezpečnostní složky a po městě by se neměl pohybovat opilý nikdo, ani uprchlík. Premiér mě informoval o tom, že počet syrských uprchlíků, které Česko přijme, zůstane na sedmdesáti, s čímž jsem souhlasil. Kvůli sedmdesáti lidem nemusíme uvažovat o celostátní vyhlášce, jsem však zásadně proti tomu, aby se jejich počet navyšoval.

Královéhradeckou polní nemocnici chcete do Jordánska poslat na pomoc syrským uprchlíkům. K tomu by mohlo dojít nejdřív za půl roku. Není to dlouhá doba?

Chápu, že to potřebuje určitou logistickou přípravu, ale na druhé straně právě proto, že si stejně jako další ústavní činitelé přeji konkrétní gesto solidární pomoci, tak bych byl samozřejmě rád, aby to šlo co nejrychleji. Ale chápu, že s přípravou budou spojeny určité časové nároky.

Přesun nemocnice by mohl stát několik set milionů korun. Což je pro některé obyvatele Česka, kteří mají hluboko do kapsy, například důchodci, které jste zmiňoval v Dobrušce, nepředstavitelná částka. Ptají se, proč pomáhat lidem z cizí země, když je pomoc potřeba i u nás. Co byste jim vzkázal?


Konkrétně se hovoří o částce dvě stě milionů korun. Pokud jde konkrétně o výdaje na starobní důchody, tak se počítají v miliardách. Přesun polní nemocnice vyjde tedy na tisíciny těchto miliard. Ostatní země nám také pomáhaly, uprchlické tábory byly například v Rakousku. Lidé odcházeli ne zcela dobrovolně do emigrace po únoru roku 1948, po srpnu 1968 a samozřejmě i v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let. Dluhy se mají splácet. A myslím si, že toto je způsob, jak splatit tento dluh.

Uprchlíkům by se podle vás mělo pomoci v jejich kulturním prostředí. Mohlo by se Česko zapojit i jiným způsobem než vysláním polní nemocnice?
Domnívám se, že zdravotní pomoc je ta nejdůležitější. Byl jsem v Ammánu, kde působí tým dětské kardiochirurgie, který na místě operuje syrské děti, zraněné v těch bojích, které vyprovokoval především Islámský stát, ačkoli nejen on. Zachránit životy lidí, a zejména dětí, je první krok a teprve po něm mohou následovat kroky další. Předpokládám, že se na této humanitární pomoci bude podílet řada dalších zemí. Jordánsko je velmi stabilní a liberální stát, který nepodléhá islámskému terorismu a naopak se zapojil do boje proti Islámskému státu.

Právě jste navštívil automobilku Škoda Auto v Kvasinách a usedl jste do nového modelu vozu Superb.
Vy škodovky považujete za česká auta. Proč?
Zaprvé proto, že se vyrábí na českém území, zadruhé proto, že velká většina zaměstnanců Škody Auto jsou občané České republiky, a za třetí proto, že Škoda Auto je největším plátcem daní v České republice.

Na příkladu článku Ferdinanda Peroutky poukazujete na selhávání intelektuálů v českých dějinách. V tomto směru se nabízí otázka, proč právě on? Mezi českými intelektuály jsou známější a křiklavější příklady selhání…
…protože jsem Ferdinanda Peroutku stále obdivoval a stále obdivuji, chápu to jako o to překvapivější selhání. Zpočátku jsem se domníval, že ten výrok „Hilter je džentlmen“ bylo náhlé uklouznutí, ale díky svému tiskovému mluvčímu jsem najednou objevil daleko horší článek Ferdinanda Peroutky z dubna 1939, a to je oslavný článek k Hitlerovým narozeninám.

V té době by podle mě bylo vhodné, aby demokratičtí novináři mlčeli a rozhodně neoslavovali nacistickou říši a Adolfa Hitlera. Na základě tohoto podnětu se spustila řetězová reakce, našly se další články, v kterých Peroutka přitakává německému antisemitismu, varuje před šeptanou propagandou, která říká, že Beneš se vrátí a Moskva nám pomůže. Kvůli článku, který nyní hledáme a já ho četl, se otevřela pandořina skříňka, džin byl vypuštěn z lahve a my jsme zjistili, že z obdivovaného novináře se stal tak trochu člověk, který jak říkám, neváhal napsat ódu na Adolfa Hitlera jako, cituji: „Největšího z Němců.“

Co říkáte na ukončení mise velvyslankyně Livie Klausové na Slovensku? Koho byste rád viděl na jejím místě? Případně chtěl byste, aby na zahraničním zastoupení České republiky na Slovensku pokračovala?
Toto je čistě záležitost Ministerstva zahraničí, nikoli prezidenta, protože ten velvyslance jmenuje, ale neodvolává. Nicméně je typické pro české novináře, že se soustředí na Livii Klausovou, když je tam druhý a možná ještě vážnější případ, a ten velvyslankyně Evy Filipi, která také překročila 70 let. V Damašku řídí zastupitelský úřad, kde Česká republika je protective power například pro Spojené státy. A právě náš zastupitelský úřad

v Damašku, který velvyslankyně Filipi skvěle, vlastně slouží jako koordinační centrum NATO a Evropské Unie. A teď si představte, že bude kvůli tomu, že jí je sedmdesát jedna let vyměněna, ačkoli za ni není adekvátní náhrada. Na tomto příkladě vidíte, že každé pravidlo má mít své výjimky a je pouze na Ministerstvu zahraničí, aby v této věci rozhodlo.

O vašich odpůrcích se média zmiňují často, máte však i mnoho příznivců. Přijímáte podporu všech svých příznivců nebo se mezi nimi najdou i tací, jejichž podpora vás může dostat do rozpaků?

Pokud jste byla na mých setkáních s občany, kde byly vždy plné sály, a slyšela jste diskuzi, tak musíte sama posoudit, zda mě některé otázky dostaly do rozpaků. Chtěl bych jenom dodat, že noviny většinou nepsaly o plných sálech, ale o „masových" demonstracích lidí s červenými kartami, a to v průměru čtyř osob. Můj tiskový mluvčí Jiří Ovčáček zval tyto demonstranty do sálu, aby se mnou diskutovali, nabízel jsem jim právo prvního slova. Koneckonců na některých červených kartách bylo dříve psáno, chceme si s Vámi promluvit, pane prezidente. Oni však vždycky utekli, takže mám důvod se domnívat, že je to poměrně zbabělá cháska.

Pane prezidente, dovolte, abych vás upozornila, že Deník informoval v minulých dnech například o tom, že se všichni vaši příznivci nevešli do kina v Dobrušce.
Děkuji. Vždy jsem říkal, že Deník je sympatické čtivo, a je to dokonce jediný deník, který pravidelně čtu.