Pokud se vydáte z Olešnice v Orlických horách do městečka Kudowa Zdrój (Lázně Chudoba), nemůžete ji minout. V Městském lese ve vysoké stráni přiléhající ke kapli sv. Jana Nepomuckého je roztroušeno na patnáct zastavení křížové cesty vytesaných z pískovce. Pochází z roku 1894, založil ji poustevník Benedikt Seidel, strážce mešní kaple sv. Jana Nepomuckého, která stojí v sousedství. Čtrnáct zastavení zobrazuje na kovových deskách utrpení Ježíše Krista, poslední pak obsahuje sošku zmrtvýchvstalého Ježíše.

Zajímavostí této křížové cesty je, že na ní najdete popisky ve třech jazycích tří národů, které tu žily v minulosti i současnosti. A tak kromě polštiny jsou psané také německy a česky.

Z cesty na pevnost Stříbrná Hora a její prohlídky.
Poklady Polska: Největší horská pevnost v Evropě leží nedaleko českých hranic

Kaple sv. Jana Nepomuckého, která pochází z let 1727 až 1730, postavit ji nechal mlynář David Walke, a to z vděčnosti za uzdravení své těžce nemocné dcery. Kaple stanula na křižovatce silnic vedoucích do Taszówa a Kotła a dále do České republiky. Místo má však i velmi ponurou historii, jak připomínají webové stránky obce, právě tady bylo podle českého kronikáře Václava Hájka z Libočan spáleno tělo čarodějnice Brodky Ducháčové v roce 1345.

Levínská čarodějnice

Čtrnácté století se již blížilo do své poloviny a osada Levín, nacházející se pár kilometrů od průsmyku pod homolským hradem, který byl nejvýše položeným a nejobtížnějším úsekem staré obchodní stezky z Prahy do Kladska a dále k Baltu, byla právě povýšena na město.
Život v Levíně nebyl jednoduchý: obchodní stezka přinášela v dobách míru obchod, avšak v letech válečných pustošení a časté pobyty vojska na náklady občanů, morové a jiné epidemie město zasahovaly mezi prvními a ani krajina lidem příliš nepřála: tuhé zimy, kamenitá a málo úrodná půda, vlci napadající stáda a když z hlubokých okolních lesů omylem zabloudil na rynek medvěd, nadělal taky pořádnou neplechu. A jako by to nestačilo, závist, klepy, pomluvy a intriky byly domovem v mnoha příbytcích.
I přesto tu mohl člověk najít kus štěstí. Tak jako jej našel hodný a pracovitý mladík: chudý hrnčíř Ducháč. Padla mu do oka půvabná Dorotka, přezdívaná Brodka. A Brodce zase padl do oka zručný a milý hrnčíř.
Nežilo se jim špatně. Do práce byli jako ďas, Ducháč navíc stále hledal způsoby, jak svou práci zdokonalit. Občas se zastavil i některý z projížďějících kupců a tak se postupně sláva Ducháčových výrobků šířila do světa. Cestu k hrnčírně občas zablokovala kolona povozů čekajících zákazníků přijíždějící z Prahy, Vratislavi, ale i z řady exotičtějších destinací.
Úspěch a bohatství však vzbuzovaly v ostatních obyvatelích městečka temnější stránky jejich osobností. Závist a klepy ovládly městečko a „náhodou“ se dostávaly i k projíždějícím kupcům, kteří je pak šířili po okolí. Brzy celý kraj věděl, že v Levíně straší. A kde straší, tam se jistě pohybují nějaké nekalé živly – nejspíše čarodějnice. Její identitu pak už nebylo těžké uhodnout. Musela jí být nejpůvabnější levínská žena: Brodka Ducháčová. Jak by také ne, když si může vyčarovat podobu jakou chce. A tak krásné hrnce – v tom budou také čáry. A k bohatství poctivou prací také jistě nepřišli.
Vyčkali tedy na okamžik, kdy se Ducháč vzdálil od domu, zajali nebohou Brodku a odvezli ji na hrad k výslechu.
Výslech byl prováděn právem útrpným, přesně tak, jak tehdejší předpisy nařizovaly: drastická trojí zkouška – ohněm, vodou a roztaveným železem. Všechny tři zkoušky ukázaly, že je doopravdy čarodějnicí (jiný výsledek ostatně ani nebyl možný). Mučením zesláblá Brodka se však ve vězení nedožila rána. Jako čarodějnice byla tajně pohřbena mimo hřbitov.
Zatímco dosavadní zprávy o strašení byly výmyslem závistivců, teď se obyvatelé městečka začali skutečně bát. Brodka se zjevovala dospělým, dětem, a dokonce i levínskému faráři. Její tělo bylo vykopáno a všichni užasli: ukázalo se, že je zcela nepoškozené. Probodli jí hrudník ocelovým kůlem a rána začala krvácet. Se strachem i nadějí bylo tělo znovu pohřbeno. Jak se brzy ukázalo, obavy byly oprávněné. Strašení se opakovalo, dokonce i nabývalo na intenzitě. Někteří z iniciátorů zatčení dokonce přišli o život. Tělo bylo znovu vykopáno, odvezeno za město a tam na křižovatce cest spáleno. Od té doby již byl klid.
/Zdroj: Pěší trasa 66: Za Levínskou čarodějnicí, https://odkladskychhranic.wordpress.com/

Podívejte se, jaké další zajímavosti můžete v polském Levíně spatřit:

Zdroj: Deník/Jana Kotalová