Bouře Sabine se právě proháněla krajem a v Pohoří si vybrala jeden jediný dům: ten Frančiakových. Spěchala domů. Střecha naštěstí držela, ale létaly z ní velké hliníkové plechy jako listy papíru, další pak vlály ve větru. “Byli jsme s manželem opravdu zoufalí, ten vítr měl neuvěřitelnou sílu a my měli pocit, že zůstaneme bez střechy nad hlavou,” vzpomíná na svoje pondělní pocity Ivana Frančiaková a pokračuje:

“Netrvalo dlouho a k našemu domu dorazilo auto místních dobrovolných hasičů. Objížděli v bouři vesnici, a když viděli tu paseku u nás, okamžitě zastavili, povolali další chlapy v záloze a dali se do práce. Posbírali v okolí utržené plechy, na střeše ukotvili lana, vylezli nahoru, přikurtovali uvolněné plechy a pak celou děravou střechu přikryli plachtou, aby nám nepršelo do baráku.”

Ivana Frančiaková sledovala dvouhodinovou práci místních dobrovolných hasičů na své střeše, uprostřed nárazů větru, a věděla, že je parta místních chlapů zachránila od těžko představitelné noci a následujícího dne. Sama s manželem by to nezvládla a jejich dům by se do rána proměnil v rybník. “Teď už jsme se trochu vzpamatovali a společně s manželem a synem se pustíme do opravy, hned, jak přestane vítr,” plánovala v úterý dopoledne.

“Myslím na to, jak všem dostatečně poděkovat - to snad ani nejde. Dobrovolní hasiči v Pohoří mají léta dobré jméno, pomáhají, jak to jde, ale jejich pondělní pomoc v pravou chvíli mě nesmírně dojala. Přes všechny škody, které nám vítr napáchal, ve mně zůstal pocit vděčnosti a radosti z dobrých lidí,” svěřila se Deníku Ivana Frančiaková z Pohoří. Její upřímné poděkování patří jednotce dobrovolných hasičů z Pohoří v čele s Vladimírem Vošlajerem.