Nebeská Rybná je tak trochu zastrčená vesnička. Jenže tento víkend se tady setkali už po jedenácté nejlepší sekáči z celé země. Otevřené mistrovství České republiky přílákalo milovníky tradic z celé země, ale i ze Slovenska a Polska.

Louka nad Rybnou je rozdělená do různě velkých čtverců a obdelníků. „Muži sekají 10 krát 10 metrů, tedy jeden ar, ženy polovinu a děti čtvrtinu. Nejmladší je tady sedmiletá holčička, ta sekala vůbec poprvé a nejstarší Josef Morávek. To je ročník 49, ale stále patří ke špičce,“ vysvětluje organizátor Orlického sekáče Josef Jehlička. Na tradiční um se sem přijeli podívat stovky lidí. Kromě sledování soutěže tady vyhrává hudba, u stánku se točí pivo, prodávají koláče, děti řádí na skákacím hradu. A kolem malebné kopce Orlických hor.

Slunečné dopoledne občas naruší volání pořadatele se žlutou páskou na ruce a startovní výstřel: „Připravte se, pozor, prásk!“ Louku se vine malebný svistot čtyř kos. Muži v lehkém předklonu rytmicky kosí trávu a ta vytváří úhledný řádek. Někomu hlásí kamarádi mezičasy, nechybí povzbuzování, ani hecování: „Zaber to dáš! Se na to můžu vykašlat,“ odpovídá udýchaně kamarádům starší muž v tmavých kalhotách, bílé košili a klobouku. Klasické tmavé obleky, nebo rovnou pestré kroje má víc než polovina soutěžích.

Nejrychlejší sekáči zvládnou ar za něco málo přes pět minut. „Sakra, krtinec,“ kleje jeden ze soutěžích a následuje obtáhnutí kosy brouskem a boj o vteřiny pokračuje. Diváci povzbuzují všechny soutěžící a pád posledních stébel trávy odměňují bouřlivým potleskem. „Zvednout kosu,“ volá pořadatel a zastavuje stopky.

Soutěžní premiéru si tady odbyl i dvanáctiletý Václav Záruba z Krňovic: „Sekám asi dva roky, poslední tři týdny jsem trénoval. Šlo to dobře, akorát v tom ještě nemám ten správný grif, to mě docela zpomalilo. Je to hodně těžké.“

Naopak nejstarším soutěžícím je Josef Morávek. Je mu 74, ale věk mu vůbec nebrání v tom, aby proháněl mladší soupeře: „Kosit jsem chodil už s tatínkem, bylo mi tak sedm. Letos seču teprve podruhé. Zítra jedeme do Polska od Štítného na obdobnou soutěž,“ těší se vitální senior, který tady v Rybné soutěží od prvního ročníku. Každé ráno si drží kondici hodinovým cvičením. „Člověk se musí hýbat. Prodělal jsem covid, to mi dost sebralo dech. Kosení je nádhera, sekat se vždycky chodilo ráno za rosy. Slunce vychází, ptáci zpívají, kosa jen tak šumí, žádnej randál jako dělají křoviňáky. Sekání je relax. I díky kosení dodnes nevím, co je bolest zad,“ dodává bývalý řidič kamionu z Vamberka.

Trochu dál to měl do Orlických hor Milan Zemanovič ze slovenské Lubiny: „Je mi 70 let, začal jsem zhruba v deseti. Otec byl do roku 1974 soukromý zemědělec, nic jiného mi nezbývalo,“ usmívá se vysoký muž v modrém lubinském kroji: „Je to tady krásné, už jsem tu podruhé. Doma kosím zajícům, hlavně musí být dobře nakovaná kosa.“

Postupně sekají děti, ženy a dvě kategorie mužů a vše končí letošní novinkou maratonem. „Seká se na rychlost a také hodnotíme kvalitu řemesla. Jednak kvalitu pokosu, vlastně strniště a také vzhled řádků. Teoreticky může sekáč dostat penalizaci dvakrát 90 vteřin,“ vysvětluje pravidla Josef Jehlička. Výsledky ale nejsou to hlavní. Soupeři si srdečně třesou rukama, lidé se na sebe usmívají, povídají si, prostě si užívají letní dopoledne a kolem voní čerstvě pokosená louka. „Z trávy se udělá senáž a v zimě ji sežerou zdejší krávy,“ připomíná podstatu kosení Josef Jehlička.