Na návsi v Záměli sedí skupina žen, v rukou jim kmitají paličky a na herdulích s napíchanými špendlíky nitkami umně vykreslují krásné vzory. Ke zdejší historii krajkářky patří, stejně jako lípa, pod jejíž košatou korunou se usadily. Opodál se bělí prádlo a k tomu všemu se mezi příchozími proplétá zelený vodník Floriánek, stylově ladí i zelené buchty, které se tu podávají. Vodník rozlévá do kalíšků "živou vodu" a vypráví příběhy z dávných dob. Do starých časů se minulý čtvrtek mohli pomyslně přenést fanoušci vorařské lípy, kterou si sem přijela obhlédnout komise ankety Strom roku z Nadace Partnerství. Lípa se totiž dostala mezi dvanáctku finalistů z celého Česka a komisi živé obrazy v jejím stínu nadchly.

Jabloň u Lidmanů je vitální jedinec se silně zhoršeným zdravotním stavem. Dutiny hlavního kmene mají přímý vliv na celkovou statiku stromu. V rámci ošetření byl proveden redukční řez v části koruny.
Strom roku pookřál, jabloň U Lidmanů se od arboristů dočkala léčebné kůry

"V letošním roce byla Záměl první, kdo měl uvítání takto vymazlené, nicméně pro mě takto krásný zážitek jsme měli například v loňském roce u Zpívající lípy na Svitavsku a předloni u jabloně u Lidmanů na Náchodsku. Oba stromy vyhrály, takže myslím, že vorařská lípa ze Záměle má krásně našlápnuto," uvedla koordinátorka ankety Strom roku Silvie Zeinerová Sanža.

Stáří Vorařské lípy v Záměli se udává 275 let, ale podle zdejšího starosty Josefa Novotného jí je možná i okolo 300 let. Pamatuje hodně, i vorařskou historii, s níž je spjatá.

"Strom jsme do ankety přihlásili, protože je krásný, tak jsme to zkusili. Vorařskou lípou je proto, že se tu splavovalo dřevo po Orlici, od Žamberecka a Orlických hor až do Labe. Tady byly louky a voraři zde odstavovali dřevo a pak splavovali dolů. Také se tu bělilo prádlo, toho všeho už pamětníci nejsou, ale víme to z historických pramenů," vysvětluje starosta.

Z Orlických hor až do Hamburku

To, aby se dřevo mohlo splavovat i v korytech mělkých potoků, bylo důmyslně vyřešeno: "Tady se pravděpodobně dřevo připravovalo a vázalo se kousek dál na řece. V každé vesnici byl rybník, byly napojeny na soustavu potoků a když hlavní šéf řekl, vypustili z těchto rybníků vodu, ta stekla do řeky, zvedla se hladina a vory mohly plout k Doudlebům a odtamtud pak na Hradec a dále na Hamburk," popisuje Vladimír Hulman, kastelán nedalekého zámku Potštejn, který se ujal role vodníka.

I vodník tu má své místo, vystupuje v pověsti o chudém pomocníkovi vorařů, který se chtěl na lípě v zoufalství oběsit, ale větev se s ním ulomila. Z nouze mu nakonec pomohl hastrman Floriánek ze zdejšího rybníka, kterého dnes připomíná také socha na kamenné lávce.

Na stáří nesejde

Jak říká koordinátorka ankety Strom roku, na stáří kandidáta ani tolik nezáleží: "Lidé přihlašují stromy do ankety především proto, že chtějí ukázat, jaké krásné stromy, které mají rádi, rostou kolem nich. Při výběru je u poroty vždy důležitým kritériem příběh stromu a také vztah místních k němu, komunita kolem stromu, nikoli věk nebo jeho památnost. Tady nás příběh hodně zaujal, ta pověst je krásná, ale určitě i spolupracující parta lidí. Vidíme, že za stromem stojí více organizací, hodně lidí, kteří ho budou hodně podporovat a budou šířit myšlenku, že stromy jsou důležité."

Jak si nakonec zámělská lípa povede, ukáže hlasování, které odstartuje 20. června. Vítěze vyhlásí Nadace Partnerství o tři měsíce později 21. září v Brně.

"Samozřejmě fandíme všem stromům. Ten, který vyhraje, získá odborné ošetření arboristickou firmou a kromě toho postoupí do evropského klání - Evropského stromu roku. V něm v současné době soutěží 16 zemí. Hlasování je zpoplatněné - jeden hlas je za 30 korun, a tak i kdyby vorařská lípa nevyhrála, má možnost získat prostřednictvím hlasů příspěvek na odborné ošetření z grantového balíčku, do něhož tyto peníze vkládáme. Je určen pro finalisty a Stromy hrdiny, které také vyhlašujeme. Z grantu je možné požádat o odborné ošetření nebo o peníze na výsadby v lokalitách stromu," dodává Silvie Zeinerová Sanža.

Pověst o lípě vorařů v Záměli

Pamatuje mnoho let a generací. Svoje mládí prožila na břehu náhona zásobujícího místní rybník Návěsník. V jejím okolí bělily hospodyňky prádlo a poskytovala stín unaveným poutníkům tudy procházejícím. Byla svědkem mnoha milostných dostaveníček. Vyslechla mnoho příběhů, povídaček i písniček, které si vypravovaly místní krajkářky při večerních přáskách u svých herdulí, právě pod její korunou. Byla svědkem, jak voraři v jejím okolí stavěli vory, které potom plavili po řekách Orlici a Labi až do Hamburku. Voraři a jejich pomocníci neměli právě na růžích ustláno.

Jednoho chudáka si voraři najali na pomocné práce při vázání klád. Věděli o něm, že je to dobrák od kosti a navíc mu chtěli pomoci v jeho nelehké situaci. Manželka tou dobou očekávala jedenácté dítě, a jídla nebylo nazbyt. Malé políčko toho roku nestačilo uživit tolik hladových krků. Kdyby alespoň koza byla, stýskal si chudák při práci, aby žena po porodu mohla malé uživit, jinak nevím, nevím … Tuto rozmluvu vyslechl hastrmánek Floriánek, který pokaždé voraře sledoval při jejich díle, tu a tam podal, podržel, odnesl, přivázal také, co bylo třeba. Na své spolupráci s voraři si velmi zakládal. Byla to jeho záliba. Představoval si, jak se vory řítí peřejemi a všude hučí voda, která klády omývá. Ale nikdy neměl to srdce s voraři odplout, jeho srdce patřilo zámělskému rybníku, mlynáři a mlynářce, kteří jej vychovali a naučili všem těm dovednostem, jako by to byl jejich syn, a v neposlední řadě i Adélce za sousední vsi. To jen kousek projížďky, kterou mu voraři rádi dopřáli za odvedenou práci, po řece od lípy k Doudlebům, jej činilo navýsost spokojeným a šťastným. Tam kde se řeka ztišila, Floriánek, hup do vody a ze břehu vorařům naposledy zamával na druhou cestu. Zpět již kráčel cestou, nikoliv, jak se na pravého vodáka sluší, vodou. Nikdy se nezapomněl zastavit u Adélky, kterou nadevše miloval, s kterou si tak rád povídal. Obzvlášť jej těšila dostaveníčka za měsíčního svitu, kdy utichl zpěv ptactva a vzduchem se neslo šumění blízkých vod. Vůně posečených trav a hlas Adélky jej naplňoval jakýmsi vytržením. V tu dobu i zapomínal na to, že pantáta Adélky jejich lásce není zrovna nakloněn.

Tak se vracel domů za ranního kuropění, plnou hlavu zážitků z minulého dne i noci.

Ještě zkontrolovat stavědlo náhona pod lípou a honem, honem do mlýna, mleči se již začínají sjíždět.

Jaké překvapení: pod lípou sedí plačící pomocník vorařů, vedle ulomená větev s provazem. O tom, co se tady událo, není pochyb. Floriánek vyzvídal, co se stalo, a chudý pomocník se dal do vyprávění. Na cestě k domovu se dověděl od svých dětí, které tu radostnou novinu zvěstovaly, že se mu narodil synek a předpokládaly, že nese nějakou tu korunu, aby dítě mohly nechat pokřtít tak, jak bylo v těch dobách zvykem.

Ale protože voraři byli zvyklí platit pomocníkům až za peníze utržené při dodání dřeva, měl jednu kapsu prázdnou, druhou vysypanou. Ale to by nebyl Floriánek, aby svoji radost nerozhojnil a propásl vykonat dobrý skutek. Poslal pomocníka domů a tím, aby se s dítětem dostavil do kostelíčka u Marečka, ostatní že zařídí. A kdože mu půjde kmotrem? I na to zná odpověď, přece já, Florián. Co měl chudák dělat? Nezbývalo než poslechnout. Ale jak to ženě vysvětlí - kmotr hastrman. Manželka nebyla nadšena, ale protože nechtěla mít doma pohánka, tak svolila. A nelitovala. Kmotr Floriánek zastrčil pod povijan tři stříbrné, jako dárek. Za ten si mohli pořídit i tu kozičku, která jim pomohla přežít tu nejhorší dobu, než děti odrostly. Největším darem byl hastrmanův příslib ochrany Jonáška před utonutím. Proto, když se chtěl stát vorařem, nikdo mu nebránil. (Zdroj: obec Záměl)