Jenže to, co návštěvníci spatřili hned vedle cesty naproti místnímu kostelu, přímo bilo do očí. Pohled na bývalou kačerovskou barokní faru byl žalostný. Kdysi malebná roubená bílá chalupa s vysokou šindelovou střechou se začala po druhé světové válce měnit k nepoznání. Dostala plechový „čepec“ a různé stavební úpravy a přístavky vykonaly své. Torzo kříže před ní jako by bylo jedinou smutnou připomínkou toho, jakému účelu chalupa v minulých dobách sloužila.

Ani ministerstvo kultury už v ní před lety nevidělo velký potenciál. „Nad kostelem přes silnici je situován areál bývalé fary č. e. 29, původně přízemní roubené stavení snad z konce 18. století, znehodnocené novodobými primitivními úpravami a přístavbami,“ uvádí jeho zpráva o prohlášení památkové zóny Kačerov a podmínkách její ochrany.

Ke zkáze přispěla i dřevomorka

Ještě horší pohled na děravou, místy podepřenou chajdu a k ní připojenou dřevěnou kůlnu byl ze dvora. Dnes už byste bývalou faru v Kačerově hledali marně. Zmizela a na uvolněném místě se objevily tyčky s nataženým provázkem naznačujícím, že tu dlouho prázdno nezůstane.

„Už byla hrozná, byla v ní dřevomorka,“ říká Petr Novotný, starosta Zdobnice, pod níž Kačerov spadá. Jak prozradil, někdejší kačerovská fara získala před časem nového majitele, stejného, jako má místní škola z 1. poloviny 19. století. I ta dnes slouží k rekreaci. „Na místě bývalé fary vyroste nová dřevostavba,“ dodává.

Lidé projíždějící kolem si změny všímají. „Nepocházíme odsud, jsme od Chlumce, ale do Orlických hor jezdíme s manželem skoro každé léto na kolo a Kačerov patří k místům, kam se rádi vracíme. Máme tu svá oblíbená zákoutí. Toho, že ta ruina zmizela, jsme si samozřejmě všimli. Kolikrát jsme si říkali, co s ní bude. Tak snad místo ní vyroste něco pěkného, co se sem hodí,“ míní Petra, která s manželem ani při letošní cyklojízdě Orlickými horami Kačerov nevynechala.

Dva tábory

V druhé polovině 19. století žilo v Kačerově i přes 600 obyvatel, dnes byste ty, kteří tu žijí trvale, napočítali na prstech jedné ruky. Většinu tvoří chalupáři. Přesto tu existují hned dva spolky. Údolí Kačerov a Spolek Kačerov. Zatímco ten první je zastáncem vzniku zdejší památkové zóny a po jejím vyhlášení jásal, ten druhý je jejím odpůrcem. Má k tomu své důvody. Jak připomíná, v Kačerově si lidé opravují chalupy už více než 60 let a od 70. let minulého století se k nim připojili chataři. Každý se snaží své dočasné obydlí vylepšovat tak, aby tvořilo s okolní krajinou přirozený celek.

„Vždyť kvůli čemu do Kačerova jezdíme? Chceme trávit svůj volný čas v příjemném prostředí a co nejdále od městského ruchu. A každý si rád vyzkouší nějaké to řemeslo, bez kterého by chalupy už dávno spadly. Kouzlo Kačerova pomáhaly v době komunistického režimu udržovat právě rodiny přičinlivých chalupářů i stateční soukromí zemědělci. I když se stát i státní statky snažily vymazat někdejší vesnici z mapy, nikdy se to nepodařilo. Ke starým chalupám se přidaly i chaty a někdejší sudetská vesnice se přeměnila na osadu s individuální rekreací. A chceme, aby to tak bylo i nadále. Bez státní regulace, bez diktátu, jaké prkno dát na štít a jakou barvou ho natřít. Kdo chce vidět původní chalupy, ať navštíví skanzen. Od toho jsou. V Kačerově Památkovou zónu nechceme!“ zdůrazňuje Spolek Kačerov.

Co vlastně znamená pro majitele nemovitostí vyhlášení památkové zóny? V rámci prohlášené památkové zóny mají být chráněny všechny nemovitosti, které se na jejím území nacházejí. „Ochrana památkové zóny spočívá v zachování specifického charakteru stávající zástavby vesnice, čehož bude dosaženo díky povinnosti vlastníků těchto nemovitostí získat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, v němž bude uvedeno, zda jsou předmětné změny z hlediska památkové péče přípustné a současně budou případně individuálně stanoveny základní podmínky, za kterých lze tyto práce provést tak, aby nedocházelo k necitlivým stavebním zásahům,“ uvádí ministerstvo kultury.