Ano, řeč je o Magdaleně Novotné, rozené Čudové, babičce Boženy Němcové. (Že bývala v Rovném, a to při statku čp. 28, pověděla svého času učiteli a historikovi Bohumilu vdova po vnuku této babičky, kterou zastihl na Novém Hrádku. Tento babiččin vnuk Václav Novotný, syn Kašpara Novotného, se v Rovném narodil, ale badatelé nepostřehli, že i ona vdova pocházela z čp. 28.)

Magdalena Novotná se tedy živila huňařstvím. To nebylo žádné řemeslo s dílnou, to byla živnost polokočovná, která se provozovala na skládacím stávku po statcích, kde měli ovce a zbytky vlny. Do Rovného dorazila prostě proto, že zde bylo nejvíce ovcí. Pochopitelně není nikde zapsána v katastru ani v matrice, do paměti místních se však vryla nadlouho.

Nebyla to žádná prostičká dobračka sbírající lidskou lásku jako bylinky v lese, to je prostoduchá iluze povrchního čtenáře Babičky. Byla to skutečná světačka, žena energická, kurážná, světem protřelá, na svou dobu vysoce emancipovaná.

A tahle Manda (tak se jí tady říkalo) byla ženská rozhlášená a všude známá. V Rovném se dvakrát ženil její syn Kašpar, do smrti známý pod přezdívkou „Manďák“ podle dominantní mámy. Manda Novotná podle vzpomínek, které se dochovaly u nás (a také v okolí Ratibořic),

nebyla ani zvlášť vlídná a dobrotivá, ano – mívala konflikty s lidmi a povídalo se o ní, že táhnouc s huňařským stávkem od usedlosti k usedlosti roznáší klevety. Křivdili jí? Nebo lhala Němcová?

Ale mohla by horkokrevnou, nespoutanou Boženu Němcovou okouzlit nějaká přikrčená babička, která o lidech mlčí? Naopak – pro Barunku byla vzácným idolem, protože svou ráznou průbojností a temperamentem odpovídala její povaze. A že šíří „klepy“ o lidech? Dělá snad spisovatel něco jiného?

A Němcová pak o strastiplném životě chtěla napsat báseň o krásném dětství. A do babičky, která jí pěkně řečnívala o moudrosti a mravech, zpětně umístila všechny ty dobré, ušlechtilé morální vlastnosti, které v lidu utlačeny vegetovaly.

A tož taková to byla Manda. Manda Čudová řízná a nespoutaná, která se sama pustila za milým do Kladska, Manda Novotná, která sebe a své děti živila na vlastní pěst tak říkajíc na pochodu, neohrožená Manda, která dokázala prosadit dcery do služby k opravdu velké paní, která nebyla ani její vrchností. Matka Manda, která si mohla promluvit, bezpochyby německy, jak se

v Kladsku naučila, s touto paní, vévodkyní Kuronskou.

Matka dcer, které se snažily chovat pěkně pansky, a syna tady u nás na horách, který byl sice po mámě jen huňař, což ho však nebavilo, on prý hlavně četl a zpíval. A z toho rodu pocházela Božena Němcová a nemusíme jí vymýšlet žádné jiné vznešenější předky.

Nezjistíme přesně, odkdy dokdy v Rovném žila. Patrně do roku 1825, kdy se zde poprvé ženil syn Kašpar (už mu bylo přes třicet), kterému do té doby hospodařila.

A toho roku ji vezl sedlák Poláček z čp. 28 bryčkou do Ratibořic, kam ji zvala dcera k vnoučatům.

⋌Jan J. Škoda