Oslovit v Polsku slečnu dívko (dívka spíše povětrná) se nemusí vyplatit. Přestože některá slova v obou slovanských jazycích znějí podobně, jejich významy jsou často značně odlišné. Přesvědčili se o tom také účastníci intenzivního kurzu polštiny, který v Ústí nad Orlicí pořádal Euroregion Glacensis.

Polštinu při své práci potřebuje například starostka Deštného v Orlických horách Alena Křížová, výuku kurzu si moc pochvaluje. „Týdenní kurz, který se uskutečnil třikrát, byl opravdu intenzivní. Lektoři na nás po celou dobu nepromluvili česky, doufáme, že projekt bude ještě pokračovat,“ je z výuky nadšená starostka od polských hranic. Partnerským městem Deštného jsou Duszniki-Zdrój, takže jako většina obyvatel pohraničí polsky částečně rozumí. „Dostali jsme učebnici, pilovali jsme slovní zásobu, gramatiku, dozvěděli jsme se ledasco z nástrah polštiny,“ upřesňuje Křížová. Její zkušenosti sdílí také další účastník kurzu Vladimír Hulman, který komunikuje s polskými partnery za Mikroregion Rychnovsko: „Důkladně jsme se seznámili s polskou mluvnicí. Ze slovní zásoby vím třeba, jak se řekne hřbitov či důchodce, už se k tomu věku blížím,“ žertoval Hulman. I když mu polští kolegové rozumí i česky, někdy potřebuje při jednáních znát přesný význam slov, jejichž podobnost často mate.

Kromě polštiny se seminaristé také seznámili s polskými reáliemi, kulturou. „Jeden večer byl věnován polské kultuře a památkám, další polským filmům, po promítání nás lektoři nutili k diskusi opět v polštině. Polskou samosprávu nám přiblížil tamní sekretář euroregionu. Bylo to celkově moc užitečné a příjemné,“ konstatuje Křížová, která si nyní ráda troufne na polskou konverzaci.