VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Páter Zonták: „V Dobrušce jsem se cítil dobře“

Dobruška – Páter VINCENT ZONTÁK po jedenácti letech opustil své působiště, Dobrušku. Rychnovský deník svým čtenářům nyní přináší exkluzivní rozhovor, který se vedl v den před jeho odjezdem.

12.9.2014
SDÍLEJ:

Vincent ZontákFoto: Redakce

Kdy a odkud jste přišel do Dobrušky?
Do Dobrušky jsem přišel v roce 2000 z Košic, kde jsem působil v semináři. Po třech letech jsem byl poslán do Albánie. Do Dobrušky jsem se vrátil v roce 2006 a od té doby jsem byl tady.

Můžete se vrátit na úplný začátek a říci, kdy a proč jste se rozhodl pro toto povolání či spíše poslání?
Povolání ke kněžství je něco velmi specifického, dle mého názoru něco, co člověk musí cítit vnitřně. Pocházím z východního Slovenska, bylo nás doma sedm dětí a ve vesnici žilo devadesát procent věřících. Už na střední školu jsem se hlásil s úmyslem, že pak chci jít na teologii. Když se blížila maturita, řešil jsem otázky, zda to je moje cesta nebo ne. Podal jsem přihlášku na přírodovědeckou fakultu v Košicích, obor fyzika-chemie. Bylo období Pražského jara a obnovený náboženský duch se projevoval i v akademickém prostředí, i když s normalizací se situace komplikovala, neboť platil zákaz přijímat na teologickou fakultu studenty jiných vysokých škol.

Jak jste to vyřešil?
Udělal jsem „kličku" a rok pracoval ve Východoslovenských železárnách, kde jsem lisoval šamotové cihly. Jako dělnický kádr jsem se pak na studia dostal, přestože platil takzvaný numerus clausus, kdy ministerstvo určovalo, kolik je možné pro kterou diecézi přijmout studentů. Po semináři jsem začal v roce 1971 studovat na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Bratislavě.

Jste členem Misijní společnosti sv. Vincenta de Paul.
Při studiu v Bratislavě jsem se dostal do kontaktu s různými spiritualitami v rámci církve, i když v podstatě tajné byly informace, že existují v podzemí řehole, zrušené v padesátých letech. Navázal jsem kontakt s misijní společností sv. Vincence z Pauly, protože mě zajímala myšlenka misí.

Proč  tomu tak bylo?
Možná to bylo tím, že už doma jsem se díky rodičům dostal ke svazkům časopisů Hlasy z misí. Teologickou fakultu jsem ukončil v roce 1976 a nastoupil jako diecézní kněz košické diecéze, protože jsem se nemohl hlásit, že patřím k řeholnímu společenství. Vycestovat se samozřejmě tehdy nedalo, přesto jsme se my, mladí kněží, na to připravovali.

Jakou cestou se tedy vaše poslání ubíralo?
Působil jsem jako kaplan v Prešově, pak v Košicích, poté deset let jako správce farnosti poblíž Košic. V roce 2000 jsem se dal k dispozici, že mohu začít misijní činnost někde jinde. Měli jsme požadavek na výpomoc z českých diecézí, rozhodli jsme se, že přijmeme jednu farnost v Čechách a jednu na Moravě. Na Moravě jsme dostali farnost Loštice a v hradecké diecézi, protože sestry vincentky měly charitní domov v Přepychách a nám z řeholních povinností vyplývá starat se o ně, byla nabídnuta Dobruška, kde bylo také třeba řešit nové personální obsazení. Situace nebyla jednoduchá, fara se nacházela v dezolátním stavu, takže jsme se pustili do celkové rekonstrukce a půl roku bydleli na faře ve Voděradech. Farnost jsme přebírali 1. července a už o Vánocích jsme se stěhovali do Dobrušky.

Jaké byly začátky?
Zpočátku jsme tu byli dva, měli jsme jen Dobrušku a Dobré, potom nám přibyl Bílý Újezd a Osečnice, také jsme spravovali Černíkovice. Později nám připadly i Přepychy a rovněž Opočno a Pohoří. Takže teď jsme tu tři a spravujeme osm kostelů.

Za Vašeho působení se otevřel kostel svatého Václava pro kulturní akce. Jak vnímáte tyto aktivity?
Za mého předchůdce byla zrealizována generální oprava varhan, což je velice kvalitní nástroj. Od té doby jsme se dostali více do kontaktu s místními pořadateli kulturních akcí v Dobrušce. Nejdříve Orlicko-kladského varhanního festivalu, potom se tu uskutečnily další koncerty známých osobností  – Hudečka, Svěceného či pořady Alfreda Strejčka spojené s mluveným slovem. V posledních letech je to zejména díky Pavlu Svobodovi, výbornému varhaníkovi, Mezinárodní hudební festival F.L.Věka, který se postupně rozšiřuje i do dalších míst.

S kým dalším spolupracujete?
Spolupracujeme také s místní Základní uměleckou školou, kde rostou kvalitní hudebníci.  Například Lukáš Koblása nedávno uspěl v soutěži mladých talentů a byl přijat na konzervatoř. My těmto výborným žákům umožňujeme zkoušet v kostele a naše vztahy jsou velmi dobré. Dále jsme nechali za přispění kraje opravit varhany v Bílém Újezdě, Pohoří, Dobrém a nákladná oprava varhan proběhla i v děkanském kostele v Opočně. Potřebovali bychom udělat i generální opravu varhan v klášterním kostele v Opočně, ale v současné době na ni nemáme dostatek financí. Svoji pomoc ve formě koncertu nabízí i Pavel Svoboda, věříme ale, že se nám to podaří v budoucnu realizovat.

Můžete zhodnotit své působení v Dobrušce?
V první etapě mého působení v Dobrušce se jednalo hlavně o generální opravu fary, která byla i finančně náročná, takže jsme další dva roky spláceli dluhy. V době mého pobytu v Albánii dotáhl můj kolega opravu vnější fasády fary a průčelí kostela, včetně schodiště. Po mém návratu z mise se připravovala výstavba pastoračního centra, protože budova fary nebyla stavěna na dnešní styl pastorace. Centrum slouží k bezprostřednímu kontaktu a setkávání, má v něm své prostory i farní charita a různé aktivity dětí a mládeže, zkouší tam farní chrámový sbor a dětský sbor. Je využíváno prakticky každý den, i když ne všechny místnosti jsou dokončeny. Počítáme s tím, že prostory v podkroví začnou v budoucnu sloužit na příležitostné přenocování.
Po realizaci první a druhé etapy centra jsme se pustili do církevních objektů. Na kostele byl proveden nový nátěr střechy. Na zvonici, kde odhnilá lucerna hrozila pádem, se opravila věžička, pak celá krytina a obnovena byla i fasáda, která po dohodě s památkáři dostala novou podobu a vytváří spolu s kostelem a farou jeden celek.

Na co ve spojení s Dobruškou budete nejvíce vzpomínat?
Na Dobrušku jako celek. Cítil jsem se tady velice dobře a je těžké upřesnit, na co konkrétně budu vzpomínat nejvíce. Na prvním místě je ale rozhodně to, co mi bylo svěřeno, tedy farnost. Vztahy byly velice dobré, což se potvrdilo i na včerejším rozloučení, kterého se i přes déšť zúčastnilo na dvě stě lidí. Bylo to velice přátelské setkání.
I pro mě je těžké se loučit, ale svůj odchod jsem avizoval už půl roku dopředu, tak se nemůže jednat o zklamání. Mám už svůj věk, v lednu mi bude 65 let, a proto jsem zvažoval, na co mám ještě síly a na co už ne.

V rámci diecéze jste vykonával také funkci soudce Diecézního soudu, ochránce spravedlnosti. Co to obnáší?
Už v Košicích jsem působil jako promotor justice, tedy ochránce spravedlnosti, a to spočívá v posuzování, zda církevně uzavřené manželství proběhlo podle práva. Tento soud neřeší majetkové vyrovnání, výchovu dětí, posuzujeme jenom samotnou svátost manželství, jeho platnost a hlavně se zkoumají počátky. Pokud se manželství rozpadne, někdy se ukáže, že pro utajenou závislost (například na drogách) nebyl člověk už v začátku schopen plně přijmout všechna práva a povinnosti spojené s církevně uzavřeným manželstvím.
Působil jsem v soudu, který je první instancí, druhou instancí je Arcidiecézní soud v Praze. Tento proces bývá poměrně dlouhý, nezřídka trvá i dva roky. Každý má právo, aby byla spravedlivě přezkoumána jeho žádost, ale nikdo nemá nárok, že mu bude vyhověno.

Mohl byste přiblížit vaši misi v Albánii. V čem především se liší taková služba?
V Albánii byly naprosto jiné podmínky – lidé tam žili velice chudým způsobem života. Po staletí fungující útlak a nutnost se bránit v nich vytvořily nedůvěru jednoho vůči druhému a panovalo tam hodně agresivity a msty. Jednat s nimi je nutné velice opatrně, aby nedošlo ke konfliktu. Bariéru způsobovala i nedostatečná znalost jazyků.

Přibližte tamní atmosféru.
Po pádu diktátora Envera Hodži tam byly podmínky velmi těžké. Neexistovaly fary, kostely, lidé – katolíci – žili v horách v těžkých podmínkách a mladé rodiny se začaly stěhovat blíže městům. Postupně tam vznikaly nové farnosti – já jsem působil v blízkosti Škodry, druhého největšího města po Tiraně, kde vznikla jedna taková zóna, v níž žilo zhruba šest tisíc lidí. Kontakty byly velmi intenzivní, protože církev byla jedinou organizací v oblasti, která poskytovala lidem pomoc. V době mého odchodu chodilo minimálně 500 dětí na vyučování náboženství. Zůstal jsem tam nakonec tři roky, protože po dvou letech jsme rozjeli projekt formace mladých kandidátů na kněžství, kteří začali studovat doma a pak v Itálii. Právě v tomto týdnu budou dva vysvěceni na kněze.

Odcházíte do Itálie, čemu se tam budete věnovat?
Využil jsem možnosti požádat po letech kněžské služby o takzvaný sabatický rok volný, který máme prožit v kontextu kněžství a intencích řehole. V té souvislosti jsem byl osloven, zda bych byl ochoten přijmout pomocnou službu na ústředí řehole v části Říma, nazvané Aurelie, kde je naše generální kurie. Na tyto věci se těším, budu pomáhat s chodem farnosti a přitom mohu čerpat ze zkušeností z různých staveb a podobně. Jsem otevřen všem možnostem. Počítám, že po návratu zakotvím v naší základně v Bratislavě, kde mi byl přidělen pokojík jako „přistávací plocha".

Kde se cítíte „být doma"?
Za dobu mé služby jsem se naučil být kosmopolitou. Samozřejmě, když přijíždím na východní Slovensko, kde jsem se narodil a mnoho let tam vykonával kněžství, cítím domov, ale na druhou stranu jsem schopen zdomácnět a usadit se kdekoliv.

Den před odjezdem z města mně P. Vincent Zonták věnoval více než hodinu svého drahocenného času. I přesto, že ho neustále někdo hledal, vyzařoval z něj nesmírný klid.
Byla jsem překvapena, jak obšírně odpovídá na mé otázky. Právě to mi však umožnilo nejen mnohé pochopit, ale zároveň nahlédnout do téměř patnácti roků (snad i více) jeho života a služby v rámci misijní činnosti, pro kterou se dal k dispozici.     

DANA EHLOVÁ

     

Autor: Redakce

12.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Rychnovští kriminalisté odhalili tři pěstírny konopí.

Rychnovští kriminalisté odhalili tři pěstírny konopí

Ilustrační foto

Rychnov a Kostelec hrají doma

Kam za zábavou: Funk You! a DJ All-in

Rychnovsko /POZVÁNKY/ - Na koupališti v Kostelci nad Orlicí proběhne již legendární tancovačka, kde si užijete funky a breakbeat hudbu. Akce se koná v sobotu 21. října od 21 do 2 hodin.

Baroni přivítají Nový Bydžov

Rychnovsko - Kam za sportem v okrese:

Volební místnosti jsou i pod policejním drobnohledem

Královéhradecko - Volební „bitva“ právě vrcholí. Z preventivních důvodů se na hladký průběh letošních voleb do Poslanecké sněmovny zaměřila i policie v Královéhradeckém kraji.

Těsné domácí prohry doberských „fialek“

Dobré - Ligové soutěže stolních tenistek pokračovaly dalšími zápasy. Prvoligovým i druholigovým doberským „fialkám“ se v domácím prostředí nedařilo, když své zápasy těsně prohrály. Uspělo jen divizní „déčko“, které remizovalo s Pardubicemi a zdolalo Chrudim.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení