„Je to až neuvěřitelné, že takovéto budovy, takový pozemek, se nechají chátrat. Je vidět, jak to za těch pár let, kdy je to neobývané, pustne," říká Zdeněk Procházka, který denně okolo budov chodí.

Hlavní budova sloužila od třicátých let minulého století jako výchovné zařízení – a menší jako vila s byty pro vedoucí zaměstnance.

Ale pojďme se na historii objektu, u kterého se dnes pohybují kromě toulavých koček i myši a potkani, trochu blíž. Zanedlouho tomu bude sto let, kdy se v kosteleckém časopise Orličan – v roce 1919 – objevila zpráva: „V těchto dnech zahajuje činnost Chlapecká výchovna české zemské komise pro hochy mravně vadné". Šedesát „mravně vadných" hochů našlo zázemí v bývalém Zoubkově útulku. Podstatné v tuto chvíli je, že tazvanou výchovnu otevřela Česká zemská komise pro péči o mládež v Praze III.

V daném režimu přežila výchovna první světovou válku i léta poválečná a v roce 1926 se změnila na Dětský domov chlapecký. Tento název už hodně připomíná pojmenování, které většina kosteleckých občanů dobře zná, a se kterým se výchovna brzo protne s osudem objektu, který dnes balancuje na hraně své existence. „Budova dětského výchovného ústavu, jak ho známe i z nedávných let, se stavěla ve třicátých letech minulého století. Původně měla sloužit jako chudobinec nebo chorobinec, ale pro nedostatek financí dostala jiný obsah," přibližuje historii objektu dlouholetý ředitel Dětského výchovného ústavu Jan Vodička.

Za 2. světové války měl objekt sloužit i jako Lebensborn – tedy ústav pro árijské ženy, které měly jako svůj hlavní životní úkol přivádět na svět čistou árijskou rasu.

Po válce se příběh našich dvou sledovaných institucí protnul a dětský domov chlapecký získal nové útočiště. Pro pořádek je nutné uvést, že objekt v Pelclově ulici číslo 297 stále patřil pražskému magistrátu.

Název instituce pečující o mravně narušené chlapce se postupem let měnil, rostla i kvalita péče o zhruba 80 až 100 chlapců a dokonce dostala modernější háv i samotná budova, ale jeden fakt zůstal, byla a dodnes je v majetku Prahy.

Sametová revoluce zřejmě v některých kruzích navodila pocit, že mravně „vadných hochů" ve společnosti ubude a po dlouhých jednáních byla „polepšovna" z budovy vypovězena.

Takže si situaci můžeme shrnout – obě budovy patří Magistrátu Města Prahy. Jsou prázdné a o jejich dalším využití kolují pouze pověsti – prodej, pronájem, ubytovna, kanceláře, řečí se kolem vede hodně.

Kde je pravda, a co plánuje Magistrát s objekty dělat, to byla otázka pro tiskového mluvčího Magistrátu Víta Hofmana. Ten sice potvrdil vlastnictví budov pražským Magistrátem, ale o jeho dalším využití se nevyjádřil. „Objekty má ve správcovství jedna firma, ale o dalším využití se zatím jedná," uvedl mluvčí.

(ik)