Choť tkalce Jana Fergla z Vamberka pracovala jako služka v jedné z rychnovských domácností a byla jednou z prvních obětí španělské chřipky v tomto městě. Jen o pár dní později – 22. října jí podlehla i třiasedmdesátiletá vdova a soukromnice Marie Dědková. Bydlela v tomtéž domě, kde Emilie sloužila.

„V ten čas obcházel anděl smrti příbytky a psal na domovní dveře zhoubné značky. Udeřila morová rána. Mnohý člověk vstal svěží, pobíhal po městě a kalhoty mu čile plandaly kolem vyschlých lýtek. Ale k večeru ho zachvátila mdloba, vznítila se v něm horečka, zčernal a za několik hodin ležel bradou vzhůru a se špičatým nosem. Ta černá rána se úředně nazývala španělská chřipka,“ líčí rychnovský rodák Karel Poláček rychlost, s jakou zákeřná infekce útočila a zabíjela. Po celém světě.

V letech 1918 až 1920 se stala osudnou v českých zemích až pro 75 tisíc lidí.

Jakým tempem se na podzim roku 1918 šířila, přibližuje publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1928: „Počátkem října rozmohla se po vší Evropě nakažlivá španělská chřipka. Do polovice tohoto měsíce napočítáno v Rychnově na tisíc onemocnění.“

Do konce roku 1918 zaznamenala matrika zemřelých římsko-katolické církve v Rychnově nad Kněžnou přes tři desítky obětí chřipky a zápalu plic, byli mezi nimi i ruští a italští zajatci, ale také jen měsíční miminko. Se španělskou chřipkou přitom mohla souviset i další úmrtí, kde byla jako příčina uveden například zánět ledvin, chrlení krve, zánět mozkových blan či zánět průdušek a další onemocnění. Skutečný výčet byl tak ještě horší.

„Některého dne z nemocnice bylo konáno až pět pohřbů. Školy byly na několik neděl zavřeny,“ uvádí spoluautor Dějin Rychnova nad Kněžnou a někdejší ředitel měšťanské školy Antonín Svoboda.

Většina nemocných umírala během prvních pěti dnů nákazy. A nebezpečný virus zabíjel i v následujících měsících nového roku a ve větší míře pak udeřil v roce 1920.