„Dnes by se sem nikdo nevrátil. Jejich vnímání demokracie, chování je úplně jiné.“

Nejsem ten nejtypičtější příklad, jsem ruštinář. Pikantní bylo, že mě potom za normalizace nepustili několik let do Ruska, protože jsem zároveň byl angličtinář,“ vzpomíná bývalý kantor. S manželkou na okupaci reagovali, odsoudili ji dopisem, přestože oba vyučovali právě ruštinu. „Měl jsem blíže k mentalitě ruské než třeba dnes k americké,“ přiznává učitel. Ale spíše než politika v tom byl zájem o jazyk a ruskou literaturu. „Pamatuju na Kostelec, kde někteří radikálové byli zklamaní zradou našich bratrů a psali po zdech.“
Právě proto, že byli s manželkou ruštináři, lidi se na ně obraceli a překvapilo je, když invazi odsoudili. Ani ve výuce se s tím příliš netajil, ale zabýval se spíše samotným předmětem.
Pamětník Josef Krám, autor DVD Průvodce Rychnovem nad Kněžnou, fotil události na Rychnovsku, v Praze před Československým rozhlase. Tlumočil z polštiny mezi Čechy a polskými vojsky, která stála nad Rychnovem. Soubor dokumentů a fotografií z tohoto období mapuje právě i jeho průvodce.
Smutek a zklamání cítí při vzpomínce na srpnové události Konstantin Korovin z Kostelce nad Orlicí. Příjezd vojsk byl pro něj šokem. Do emigrace mu následně odešli všichni kamarádi, takže v dalších letech už mohl jenom pozorovat lámání charakterů: „Dnes by se sem nikdo z těch, kteří odešli, už nevrátil. Jejich vnímání demokracie, práva, jejich chování je úplně jiné.“ Říkají mu, že v Česku se příliš nezměnilo a dvacet let normalizace je stále znát.
Jak Korovin dodává, nabízejí se paralely s osmdesátým devátým rokem: po nadšení si lidé přestanou hájit svá práva a opět vládne zvůle.