„Připravovaný film Bytost je audiovizuálním rozjímáním nad krásou tajuplného světa stromů, vody a kamenů. Vydejme se společně na cestu krajinami naší krásné planety, které se zrcadlí i hluboko v našich nitrech,“ shrnuje svůj další filmový počin Svatoslav Hofman na stránce HITHIT, kde se pro něj rozhodl získat podporu případných fanoušků.

Můžete ho přiblížit více?

Je to film zaměřený na symboliku stromů, vody a kamenů, hodně o vztahu člověka k přírodě. Na jednu stranu je meditativní, obsahuje hodně záběrů přírody, ale je to vlastně i taková trochu kritika toho, jak se k přírodě chováme. Vystupují tam osobnosti z různých oborů, je to poetický, ale dalo by se říct i dokumentární film, je to takové audiovizuální rozjímání.

K námětu vás inspirovalo prostředí Orlických hor, kde máte k přírodě opravdu hodně blízko?

Je to tím. I když jsem se narodil v Praze, od svých pěti let jsem vyrůstal v Orlických horách. Když mi bylo kolem deseti let, tak jsem s takovou amatérskou kamerou hodně natáčel u nás kolem domu.

Ve filmu Bytost jsou zatím záběry z devíti zemí, ale hodně záběrů mám od nás po okolí. Jsou tam různá místa, ale pořád to mám nejraději tam u nás.

Miroslav Zounar jako předseda Rádl, Osečnice na Rychnovsku. V červnu 2022 tady odhalil sochu svého otce Martin Zounar.
Osečnice je na Miroslava Zounara pyšná, hoštický předseda Rádl tu má sochu

Zmínil jste, že jste navštívil několik zemí. Bylo to nahodilé, že jste se prostě někam vydal, nebo jste měl konkrétní cíl, která místa chcete navštívit, která by se ve filmu měla objevit?

Zmíním třeba Norsko, kde je hodně vodopádů, u nás je sice také máme, ale menší, a když tam tál sníh, tak tam je to na to natáčení fajn. V Irsku je pak hodně pravěkých kamenných staveb. Ale nedá se říct, že bych to měl vše dopředu naplánované. Mám to spíš tak, že někam jedu a pak to spojím s natáčením. Našel jsem třeba někam levnou letenku nebo jízdenku, a vydal se tam.

Takže to bylo o objevování?

Nebo moje slečna byla na Erasmu ve Slovinsku, tak jsem natáčení spojil s výletem za ní. Také jsme byli v Moldavsku, takže jsem tam něco natočil. Ale většinou jezdím sám. Do Portugalska jsem jel, protože tam je oblast, kde jsou každoročně, někdy od listopadu do února, velké vlny a chtěl jsem je mít na záběrech. Vždycky se snažím, aby to bylo obrazově co nejhezčí, tak si vlastně vybírám i podle toho. Není to tak, že bych procestoval celou tu zem.

Chcete pomoci dotáhnout film Bytost do zdárného konce? Podpořit jeho vznik můžete na stránkách HITHIT do 6. června 2024 8.25 hodin.

Bylo to určitě jiná zkušenost než v případě natáčení Stínů Kraje, kde jste pracovali s velkým štábem. Nebo ne?

Na Stíny Kraje se muselo všechno důkladně připravit, byl tam velký štáb, byl to pravý opak toho, co teď dělám sám. Kamera použitá na film Stíny Kraje je velká a technika je v nějakých pěti kufrech. Tady to je něco úplně jiného, všechno se mi vejde do jednoho batohu.

Někdo vás inspiroval pro tento styl natáčení?

Určitě jsou filmy, které mě inspirovaly. Například Baraka, ale je to jenom příklad. A v uvedeném snímku se třeba nemluví vůbec. Nedělám to stejně nebo podobně. Mám rád také filmy režiséra Malicka, ale nejde o přímou inspiraci.

Díky chlapi! Nový film přibližuje příběh Michala Procházky s originálním hendikepem
Díky chlapi! Film ze Žampachu přibližuje příběh Michala s originálním hendikepem

Necháváte ve filmu promlouvat spíš přírodu než člověka?

Ano, ale není to jen obrazech, nechávám osobnosti z různých oborů otevřít nějaká témata a já se s nimi na ně bavím. Mám tam například Annu Hogenovou, filosofku, nebo ve filmu promluví dále třeba psycholog Pjér la Šé'z, jsou to lidé různého zaměření. Mluví o vztahu člověka k přírodě, rozebírám s nimi symboliku vody, stromů, kamenů.

Dneska hodně lidí má duševní problémy. Řešení hledají v alkoholu, drogách, ale mně přijde, že tyto stavy vznikají odpojením od přírody. Že když člověk v ní není, potom to vede k problémům. Film má být i, nechci říct, výzvou k návratu vztahu k přírodě, k rovnováze. Když třeba někdo přijde z práce, pustí si televizi a ani se nejde projít někam do lesa nebo tak, není divu, že je furt naštvaný, nemá energii na nic. Člověk ten klid, přírodu potřebuje. My třeba máme na zahradě takovou starou třešeň, kterou mám oblíbenou, říkám si, že je špatné, když člověk nemá kousíček místa v přírodě, které by měl rád, kam by se vracel. I tomu se ve filmu věnuju.

Máte ho už zpracovaný?

Ještě ne. Připravuji ho už čtyři roky, ale teprve, když se na HITHITU zadaří, budu ho moci víc rozjet, dotáhnout. Vystudoval jsem publicistiku, dřív jsem pracoval hodně pro média a vlastně jsem na projektu dělal jenom, když jsem měl chvilku času. A tak vždycky bylo těžké se do toho dostat. Je to hodně obrazově i postprodukčně náročné.

Mohlo by vás zajímat: Ivan Vyskočil a Roman Skamene opět v Útěku. Orlické hory mají oba v srdci

Zdroj: Deník/Jana Kotalová