„Za jednu třetinu vynaložených vlastních prostředků se město již tento měsíc dočká nově opraveného domu s pečovatelskou službou a jeho obyvatelé se mohou těšit na větší tepelný komfort a úspory energií," prozradila Zuzana Rousková z odboru správy majetku a rozvoje města.

S tím souhlasí i Eva Švandrlíková, vedoucí pečovatelské služby. „Bude to dobré nejen proto, že dům bude pěkně vypadat, ale jeho obyvatelé ušetří za teplo," řekla.

Původní dřevěná okna na budově se mění za nová plastová, a to včetně výměny klempířských prvků. „Dále budou vyměněny vstupní dveře zadního vchodu za nové hliníkové. Fasáda bude zateplena kontaktním zateplovacím systémem z minerální vaty o celkové ploše 1.245 m2,," popsala úřednice Zuzana Rousková.

Podle jejích slov dojde také k zateplení stropu nad posledním nadzemním podlažím. A na 43 lodžiích dojde k výměně zábradlí.

Ačkoli se obyvatelé dočkají lepšího bydlení, přesto jim něco schází. „Obyvatelům velmi chybí zahrada. To je ale bohužel dáno umístěním domu. Naši obyvatel tak přes léto rádi sedí alespoň na lavičce před domem, kde pozorují, co je nového. Moc řešení to bohužel nemá, volné místo kolem domu není prakticky žádné. Spíše by bylo dobré vyřešit lavičky a drobná místa k odpočinku po cestě do centra města, na Struhách cestou k poště a podobně," tlumočí názory obyvatel domu Eva Švandrlíková.

Prozradila také, že je ve vambereckém domě s pečovatelskou službou plno. „Čisté nájemné je zde kolem sedmi set korun za 1+kk a k tomu energie, které nájemník spotřebuje. Máme zhruba třicet žádostí lidí, kteří by se do domu s pečovatelskou službou chtěli nastěhovat. Pro většinu z nich je to jistota, kdyby to jednou v životě potřebovali. Někdy se jedná o žádost, kterou chce zájemce řešit bytovou situaci. To by se ale mělo řešit malometrážními byty ve městě. Byty zvláštního určení jsou přece jen pro ty, kteří potřebují naše služby," dodala Švandrlíková.

Funguje ještě dnešní česká rodina?

Vamberk Vedoucí místní pečovatelské služby EVA ŠVANDRLÍKOVÁ v rozhovoru prozradila, jak funguje péče o klienty i spolupráce s jejich rodinou.

Čím se vamberecká pečovatelská služba zabývá?
Jsme terénní služba a jsme tu pro občany, kteří z nejrůznějších důvodů nezvládají některé úkony běžného života a potřebují s nimi pomoci. Terénní služba se provádí v domácnostech našich klientů. Největším přínosem služeb je, že lidé nemusí do domova důchodců a zůstávají ve svém domácím rodinném prostředí.

Dnes je hodně seniorů, kteří bydlí sami, často bez partnera. Jsou právě oni vaší cílovou skupinou?
Ano, našimi nejčastějšími klienty jsou senioři. Ale nejsou to jen senioři. I zdravotně hendikepovaní potřebují naše služby a my jim rádi pomůžeme.

Jak se k vašim službám staví rodiny klientů? Spolupracují?
Pokud je to možné, spolupracujeme s rodinami našich klientů. Často nás kontaktují nejprve rodinní příslušníci, zjišťují, jak bychom mohli pomoci při péči o rodiče. Poté rodičům sami nabídnou, že je tu někdo, kdy by jim mohl ve stáří ulehčit. Konečné rozhodnutí je ale na žadateli o službu, zda naše služby využije. S ním domlouváme konkrétní podmínky.

Vaše organizace ale není domov důchodců.
Je to tak. Jak již jsem uvedla, naše práce je v terénu, u klientů. Domlouváme se i na tom, že část péče zajišťujeme my, o část péče se postará rodina a další dostupné veřejné služby. Nemůžu ale říci, že to tak funguje všude. Bohužel. Vize je ale taková, aby to tak fungovalo. Aby to byla kombinace toho, co zvládne rodina a co rodina nezvládne, co můžeme zajistit my, případně další instituce. Dnes má každý zájemce možnost sestavit si služby, které potřebuje, tak říkajíc na míru.

V čem se lze s rodinou o péči podělit?
Jsou určité těžké úkoly, které rodina nezvládne. Třeba koupání je fyzicky náročné a často i klienti mají před svými dětmi ostych je tímto zaměstnávat. Nebo je to péče o někoho, kdo je na lůžku a je potřeba mu pomoci s běžnou hygienou.

Mám dojem, že to je dobrý trend dneška, aby lidé neodcházeli z domácího prostředí do ústavů.
Určitě. Je to i vize celostátní. Dnes se velmi propaguje, aby uživatelé nemuseli odcházet do domovů důchodců či jiných zařízení a mohli zůstat doma. Popravdě, každý z nás by si to přál.

Funguje dnešní česká rodina?
V rozhodování v péči o rodinného příslušníka hraje nemalou roli otázka finančního zajištění rodiny, kromě jiného. Málokdy se lidé mohou vzdát svého zaměstnání, aby mohli celodenně pečovat o rodinného příslušníka.

Stát sice poskytuje příspěvek na celodenní péči, nicméně ten se odvíjí od takzvaných stupňů závislosti, které jsou čtyři. V nejvyšším stupni, což znamená člověka zcela nemohoucího, jde o částku dvanáct tisíc korun. To není mnoho, když uvážíte, že se o někoho musíte starat dvacet čtyři hodin denně, 365 dní v roce. Dodám, že se jedná o příspěvky na seniory. Například pro rodiče jsou příspěvky na jejich postižené děti vyšší.

Je to asi otázka i toho, jak se dnes bydlí. Výměnky, jak je známe z venkovských statků, to je dávná historie.
V současnosti je řešení bydlení další klíčovou otázkou při rozhodování, jak se postarat o člena rodiny, který potřebuje pomoc druhé osoby. Když bydlí rodina v nájemním bytě, model trojgenerační rodiny je náročný. Ale existují výjimky. Znám rodiny, které v paneláku o seniory pečují a snaží se jim podzim života zajistit v domácím prostředí, i když bytová situace není nejlehčí.

Jan Rejzl