Několik měsíců se lidé těšili na ohlášené mimořádné prohlídky druhého patra opočenského zámku. Nabídnout jim měly jedinečnou možnost projít se současnými prostory depozitářů ještě před jejich úpravou na nový prohlídkový okruh, který se otevře v roce 2022. Jenže tyto prohlídky naplánované na říjen na poslední chvíli zmařila protikoronavirová opatření. Kastelán Tomáš Kořínek nyní doufá, že je bude moci uspořádat na jaře.

Na virtuální návštěvu druhého patra zámku se však můžete vydat už nyní s Deníkem. Možná vás navnadí, abyste ji zažili na vlastní kůži.

"Druhé patro obecně sloužilo jako hostinské pokoje. Konaly se tu velké hony, lovy a návštěvy bylo třeba někde ubytovat. Jezdila sem samozřejmě také rodina a její členové měli v této části zámku místnosti, které se nepůjčovaly nikomu jinému. Josef II. Colloredo-Mannsfeld, který byl majitelem zámku na přelomu 19. a 20. století, měl tři sestry, které sice bydlely jinde, ale měly tu své pokoje," vysvětluje Tomáš Kořínek.

Otevírá dveře jednoho z nich. Patřil Ernestině. Ještě před několika měsíci tu byla hromada haraburdí. Teď se mu vrací jeho pravděpodobná podoba. "Na rozdíl od prvního patra historická fotodokumentace k druhému patru chybí. Ale máme seznam inventáře, takže víme, co v které místnosti bylo. Tady se nám dochovaly původní textilie, části závěsů, vzor je stejný jako na křesle. Závěsy se budou znovu našívat a necháme vyrobit repliku látky, z které budou vytvořena nebesa na postel," prozrazuje můj průvodce.

Ernestina byla pátým ze šesti dětí hraběte Jeronýma Colloredo-Mannsfelda a její sňatek s miletínským lékařem Maxmilianem Steinlechnerem byl prý pro rodinu skandálem: "Bylo to samozřejmě pod společenskou úroveň knížecí rodiny, takže další sestry měly velký apartmán s dvěma postelemi, ale Ernestina měla menší pokoj s jednou postelí. Jezdila sem sama, bez manžela."

Jiné dveře vedou do koupelny s mramorovým obložením kolem vany. Na zbytku stěn mramor věrně imituje malba. Umyvadlo zabudované ve skříňce pod oknem zdobí květinové vzory a malovaný je dokonce i záchod. Vše prochází péčí restaurátorek.

V sousedství je první hostinské apartmá další Josefovy sestry, provdané Trauttmansdorfové. Jeho nezbytnou součástí byla kromě ložnice šatna, převlékat se totiž bylo třeba pro různé příležitosti několikrát denně.

"V roce 1904 ve druhém patře hořelo. Musely se znovu dělat výmalby a také díky tomu se to tu elektrifikovalo a k historickému nábytku se přidávala takováto světýlka, má to své kouzlo," ukazuje na jeden z toaletních stolků Tomáš Kořínek.

Všechen nábytek ale po druhém patře ještě není rozmístěn, část ještě vyčkává v depozitu. A na zařízení čeká také společenská místnost se zákoutími pro hru, vévodit jí bude kulečníkový stůl.

I druhý hostinský apartmán další Josefovy sestry zahrnoval převlékárnu a ložnici, stropy jsou tu už zrestaurované. "Návštěva si vždycky přivezla služku s sebou a aby byla vždycky po ruce, měla tu malou ložničku," říká kastelán a představuje přiléhající, skromně vybavenou komůrku.

Tím ale prohlídka ještě zdaleka nekončí. Lidé budou moci nahlédnout i do pokoje vychovatelky a další exponáty, jako dřevěné koňské spřežení se saněmi, model lodě či historická tříkolka, napovídají, že si tu na své přijdou i děti. Tady budou začínat dětské pokoje.

"Josef Colloredo Mannsfeld neměl potomky, a proto adoptoval své čtyři synovce. Jednomu dal Opočno, druhému Dobříš, třetímu Zbiroh a na čtvrtého už nezbylo panství, takže dostal peníze. A jim budou věnovány tyto místnosti. Každý z nich měl zajímavý osud," podotýká Tomáš Kořínek.

Jejich učebna pak poslouží jako pojítko s další částí expozice, věnovanou cestovatelské a sběratelské vášni jejich strýce, která prostřednictvím mnoha předmětů přenáší do vzdálených koutů světa. Kůže z krajty, želví krunýř, ocas slona, lebka krokodýla - další depozitář totiž ukrývá množství trofejí i jiných upomínek Josefa II. Colloredo-Mannsfelda na jeho cesty do Afriky a Ameriky.

"V této místnosti by pak mělo začínat jakési rodové muzeum, které bude připomínat i to, že Colloredo-Mansfeldové v roce 1922 zpřístupnili zámek a představili veřejnosti své rodové sbírky," popisuje další detaily budoucí expozice správce zámku.

Otevření dalšího prohlídkového okruhu, který povede druhým patrem, je naplánované právě na sté výročí této události. A přípravy už probíhají, i když místnosti stále ještě slouží jako depozitáře, například cínového nádobí, porcelánu, skla, textilu… Divadelní kostýmy a rekvizity jsou tu pak proto, že se na zámku hrálo i divadlo. Některé ze zde uložených kousků se přitom běžně užívaly. Záhadou zůstává, co tu dělá hornické náčiní. Pozoruhodná je však i bohatá sbírka maleb, grafik a historických fotografií.

"Tady je hladomorna, fotografie prvního patra, podle kterých ho chceme vybavit. Tedy až na obrazárnu, kde se konají koncerty a další akce. Na tomto snímku je rytířský sál, hlavní zbrojnice. Zajímavostí je, že dřív sloužil jako obrazárna," komentuje staré fotografie Tomáš Kořínek.

Sbírkou zbraní je přitom Opočno proslulé. Běžně jsou k vidění jak v rytířském a loveckém sále, tak v orientální zbrojnici v prvním patře. Ale mnohé poklady tohoto druhu ukrývá i druhé patro. "Je tu čtvrtá, skrytá zbrojnice, v níž jsou uloženy zajímavé zbraně, ale třeba také výzbroj japonského samuraje nebo mongolského bojovníka a jiné unikáty a kuriozity," dodává kastelán.

O tom, jak bohatá sbírka zbraní a dalších položek tu je, svědčí i dochovaný historický inventární seznam, obsahuje na 2,5 tisíce kartiček.