„Můj sen trvá hodně dlouho, už od základní školy - myslím si, že od čtvrté třídy. Ráda jsem sledovala moji maminku a babičku, jak pečou a zdobí dorty, jak si to užívají. Přestože nejsou cukrářky, vždycky pekly pro naši velkou rodinu nebo pro známé. Obdivovala jsem, jak nádherné dorty vyrábějí, jak kouzelné dělají růžičky. Říkala jsem si, že to jednou musím taky zkusit a pak jsem se to naučila. Navíc můj děda, který už nežije, vždy vyprávěl, jak u nás v Čánce žila cukrářka, která dělala vynikající kremrole. Vyprávění o cukrářích mě uchvátilo a přála jsem si to dělat také. Všechno se mi splnilo, takže mám i svoji cukrárnu. Je to hezké,“ vylíčila s nefalšovanou radostí v hlase na úvod.

Na vlastní „cukrářské“ nohy se postavila před šesti lety. Na otázku, zda nikdy nelitovala, že se na tu cestu vydala, bez váhání odpověděla: „Nikdy, ani v letošní složité situaci. Jsem hrozně ráda, že to můžu dělat. Navíc letos jsou i zákazníci úžasní, přijdou a chtějí mě podpořit, tak si třeba objednají zákusky na víkend. Klobouk dolů před nimi, je jich spousta. Situace v mém oboru není opravdu jednoduchá, omezené jsou svatby, zavřené restaurace nebo kavárny, a tak nemám takový obrat, jaký bych potřebovala.“

Přání zákazníků se zákonitě odráží v sortimentu: „Chtěla jsem zkusit i něco moderního, byla jsem na školení a učila se vyrábět italské zákusky, ale u nás v regionu jde nejvíc na odbyt stará klasika, takže jsem u ní nakonec zůstala. Ráda si vyhledám recepty po našich babičkách, inspiruji se jimi a ráda je používám. Je to něco úžasného,“ vypráví s pokorou a dodává, že každý cukrář musí mít také výtvarné vlohy a že sama velice ráda modeluje. To dokládají i ozdoby připravené na další dorty.

Kvapem se blíží Vánoce. Co všechno tedy musí ve svém cukrářském království do Štědrého dne zvládnout? „Vzhledem k tomu, že stálí odběratelé (pozn.: kavárny, restaurace) teď tolik neobjednávají, tak většinou ráno udělám zákusky a napeču dorty, potom si můžu v klidu napékat vánoční cukrovíčko. Nejdřív napékám korpusky, vše připravím a pak vyrábím nepečené cukrovíčko. Dál pokračuji plněním, poléváním a dokončováním. Příští týden už začíná výdej cukroví prvním zákazníkům,“ líčí a z každého slova je cítit láska k oboru. Vzápětí přidává informaci, která laikovi vyrazí dech: „Letos mám objednáno 117 kg vánočního cukroví.“

Renata Kupková se ale rozplývá: „To je nádhera a vůbec jsem s tím nepočítala. Bála jsem se, že když jsou lidé hodně doma, budou si péct sami. Jsem šťastná, že se ke mně vrátili, a navíc přibyli noví zákazníci.“

Na začátku adventu také napekla a nádherně ozdobila perníčky, z nichž pak mnoho věnovala do domova seniorů v Opočně. Ohlasy od obdarovaných prý byly úžasné.

Ve chvíli, kdy cukrářka tělem i duší vydá poslední krabičku se sladkým obsahem zákazníkovi, bude Štědrý den doslova za dveřmi a Renata Kupková tyhle svátky miluje: „Vánoce už od dětství prožívám krásně, je to radost, pohoda, štěstí, sejít se s rodinou je něco krásného,“ vzpomíná a prozradí, že je mlsounek, takže určitě nepohrdne ani vlastním cukrovím. „Je ale pravda, že ráda ochutnám i něco cizího,“ s úsměvem přiznává na úplný závěr.

Dana Ehlová