"Betlém jsme restauroval tři roky na tři etapy. Figurky byly poškozeny i neodbornou údržbou. Nyní už je betlém v původním stavu a dělá se průběžná údržba mechaniky. K renovaci přitom patřilo také dokončení pravé části betlému, která chyběla," říká známý restaurátor Kamil Andres, který v současné době pracuje ve Svitavách v novém muzeu, kde opravuje patnáctimetrový mechanický betlém. Touto činností zabývá od 90. let a od té doby zrestauroval už řadu mechanických betlémů.

Právě u toho olešnického se od 27. do 29. května uskuteční už šesté setkání přátel betlémů, při kterém účastníci vyjedou také do Letohradu. Při této příležitosti si vždy navzájem vyměňují zkušenosti. Setkávání u tak výjimečného betlému, jakým je ten Utzův, má své opodstatnění. "Josef Utz byl geniální člověk, vymyslel nadčasové dílo," tvrdí Kamil Andres.

Znovu sestavený a provozuschopný Utzův betlém byl zpřístupněn veřejnosti veřejnosti před 22 lety při příležitosti olešnického majálesu. Je vskutku unikátní. Jeho autora Josefa Utze (nar. 1896), stroje učarovaly. Ještě před první světovou válkou nechal v rodičovském domě instalovat dva tkalcovské stavy poháněné elektrickými motory.

Jak připomíná publikace Olešnice v Orlických horách na starých pohlednicích, po válce se oženil a v zakoupené usedlosti zřídil tkalcovnu s osmi stavy: "Zde také začal spřádat plány na sestavení velkého mechanického betlému. Začal ho stavět v prvním patře svého domu. Místnost měla transmisi, takže Utz neměl problémy s pohonem a se zkouškami mechanismu. Veškeré své plány a nápady na stavbu nosil v hlavě, takže se nedochovaly žádné plánky. Figurky si vyřezával sám a na rady chodil za Vendelínem Schmoranzem na blízký Polom."

Stavba pokračovala až do osudné listopadové soboty roku 1944, kdy si šel přiříznout nějaký špalíček na cirkulárku. Špalek se zachytil na kotouči pily, následně se vymrštil a Utze zasáhl do hlavy tak nešťastně, že na následky zranění do dvou dnů zemřel. Betlém zůstal rozpracovaný.

Jedinečný "rukopis" autora

Josef Utz jako tvůrce nechtěl, aby jeho figurky daráků jely na páse strnule jako v případě jiných betlémů, jeho postavy měly hýbat hlavou, rukama i nohama, v některých případech se měly vzájemně přibližovat či vzdalovat. Aby se mohly pohybovat, každá figurka je umístěna na samostatném čtyřkolovém vozíku s jednou nápravou se tvaru dvojdílného klikového hřídele.

Pákový mechanismus převádí otáčení hřídele při pohybu vozíku vpřed na kyvný pohyb nohou postavy. Nejjednodušší „darák“ nemá méně než třicet součástí. U nejsložitějších dochovaných uskupení je počet dílů asi dvojnásobný. Mnohé zajímavé a atraktivní části souboru jsou dnes ztraceny.

Jesličky pojal velkoryse. Tradiční scéna se svatou rodinou, domácími zvířaty v pozadí a třemi pastýři vítajícími novorozeně je oživena více než desítkou pohyblivých dílů jednotlivých figur. Navíc se mu podařilo vložit do konstrukce malou lahůdku - mechanismus gramofonu se dvěma talíři a přenoskou, která střídavě přehrávala první a druhou desku.

Betlém se stal po válce národním majetkem spolu s tkalcovnou a se vším, co se v ní nacházelo. Až teprve na podzim roku 1967 byl převezen do rychnovského okresního muzea. V jeho depozitáři přečkal bezmála třicet let. Jeho cesta k návratu začala až po roce 1990, kdy se vrátil zpět do místa svého vzniku.